Zálezlice se nacházejí pět kilometrů od soutoku Vltavy s Labem. Velká voda zničila dvě třetiny této středočeské obce. Škoda přesáhla 200 miliónů korun. Někteří obyvatelé své domy, které nespadly, vysoušeli dlouhá léta.

Pak přišla povodeň v roce 2013.

Bečičkovi byli jednou z nejpostiženějších rodin v Zálezlicích. Jejich dům je v jednom z nejníže položených míst v obci. „Vzpomenu si na chaos a beznaděj. Protože když vidíte, jak ta voda stoupá a pořád stoupá, a vy si řeknete, že to bude metr, ale pak už to jsou dva, tak už jen koukáte a všechno je vám jedno,“ říká dnes s trpkým úsměvem pan Václav Bečička a prohlíží staré fotografie, které připomínají hrůzu letních dní.

„Odneslo nám to všechny fotky, to je taková velká ztráta. Trvalo nám asi čtyři pět let, než jsme dům opravili, protože je starý a lehce vlhne,“ líčí Novinkám Bečička.

Podruhé už byli připraveni. Jinam by nešli

Pak si vzpomněl na druhou povodeň, která přišla o 11 let později. V roce 2013 nikdo nevěřil, že by se podobná hrůza mohla opakovat. Všichni už ale byli ponaučení a věděli, jak se zachovat.

„Po druhé vodě jsem to neotloukal a teď teprve až po čtyřech letech začínáme malovat,“ ukazuje starousedlík na nepěkně vyhlížející zdi domu.

Ani on, ani jeho rodina ale vůbec nepomýšlejí na přestěhování někam jinam: „Žiju tu už 40 let, na to si zvyknete – a naše děti s vnoučaty by už taky nešly jinam.“

Pan Bečička před patnácti lety.

Pan Bečička před patnácti lety.

FOTO: Novinky

Jako po válce

Když se zeptáte starosty Zálezlic Jiřího Čížka na povodně, ještě teď mu potemní obličej. „Vypadalo to jako po válce,“ hlesne a dodává: „Po povodních 2002 jsme museli zdemolovat 121 budov. Vybaví se mi hrůza, která zůstala v očích lidí po tom, co se stalo. Některé domy přežily a opravily se, ale většina jich musela projít demolicí – měly prasklé zdi, zbořené stěny, propadlé střechy.“

V Zálezlicích spadlo kvůli povodni 121 domů.

V Zálezlicích spadlo kvůli povodni 121 domů.

FOTO: Novinky

Jakmile přišla voda, muselo se jednat okamžitě. „Tyhle věci vás posílí, takže jsme už byli na rok 2013 připravenější. Když se tomu totiž poddáte, tak to je konec. A když budete čekat, že vám někdo pomůže, to je taky konec,“ tvrdí Čížek s tím, že voda v Zálezlicích sahala až tam, kde v současné době stojí protipovodňový val.

Tehdy byly valy z pytlů, výška vody je prý ale převýšila až čtyřnásobně! „Máme dnes udělané vodoznaky, na kterých vidíte, kde všude byla voda v roce 2002 i 2013, v nejvyšším bodě to bylo 4,5 metru.“

Nové Zálezlice

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Díky povodním dostala obec zcela novou tvář. „V místech, kde se zbořily dva domy, je to teď prázdné a stojí tam dneska velké dětské hřiště, obecně místo většiny původních domů dnes stojí novostavby. Zálezlice se dostaly do povědomí obyvatel jako symbol, kdy spousta lidí posílala peníze právě sem. Komu spadl dům, tomu jsme dali přímo 220 tisíc, to nikdo jiný nedával. Obce si to nechávaly na spoluúčast, na dotace a na různé opravy,“ vysvětlil Čížek a hrdě dodal: „Obec Zálezlice nemá jediný úvěr.“

Video

Patnáct let od povodní v Zálezlicích – proměna obce.

Po povodních se také dokončila kanalizace, voda, plyn, nové povrchy na komunikacích, generálka čističky a kompletní infrastruktura. A také čtyři dětská hřiště (pro 411 obyvatel obce), zázemí pro myslivce, zázemí pro cyklisty a zrekonstruováno bylo fotbalové hřiště. V budoucnu se vybuduje i hřiště pro dospělé.

Připraveni na nejhorší

Kdyby snad příroda chtěla Zálezlice znovu podrobit zkoušce, jsou obyvatelé připraveni – až na Kozárovice, které jsou společně ještě se Zátvorem městskou částí Zálezlic. Ty nelze technicky ubránit proti povodni. „Pro ně jsme vymysleli projekt, který ještě v Čechách nemá obdoby – povodňové sklady. Když přijde voda, lidé si mohou své věci vystěhovat do skladů, které je možné využívat tak dlouho, dokud jim domy nevyschnou a oni se nevrátí zpátky.“

„Kozárovická hráz je tzv. bezpečný průtok, když ve Vltavě teče 1500 kubíků, hráze nás ochrání. V roce 2002 se část napojená na stavidlo rozpadla a musela být opravena. Byla ale opravena nekvalitně, takže v roce 2013 praskla, ale dnes je už opravena kvalitně,“ tvrdí Čížek a dodává, že si pro jistotu koupili i vlastní záchranářský člun, který si museli do té doby půjčovat od hasičů.

O povodních v roce 2002
V srpnu 2002 zaplavila velká voda Čechy ve dvou vlnách. První (7.-11.8.) naplnila koryta řek na jihu a západě Čech, postupně ale opadala. Druhá vlna (12.-16.8.) byla mnohem silnější, s katastrofickými následky.
Trvalý déšť způsobený pomalu postupující tlakovou níží v první vlně rozvodnil většinu jihočeských a západočeských toků. Déšť pak nakrátko ustal, 11. srpna se ale nad jihozápadem Čech střetly dva frontální systémy a začalo pršet ještě víc. Přesycená půda už další vodu nezadržela, a ta se tak řítila do přeplněných řek. Nejpostiženější bylo povodí Vltavy.
Už 12. srpna byla pod vodou všechna velká města na jihu a západě Čech. Nejhorší situace byla v Sušici, Strakonicích, Klatovech, Písku, Plzni, Českém Krumlově, Českých Budějovicích, Berouně a Praze. V krajích byl vyhlášen stav nouze.
V Praze se Vltava rozlila po Kampě, Holešovicích a Karlíně. Historické centrum ochránily protipovodňové bariéry. Největší škodu voda způsobila v metru, kde zatopila 18 stanic a téměř 20 kilometrů kolejí.
Nejhůře katastrofa postihla vesnice v záplavových oblastech. V obci Metly na Strakonicku zničila šestimetrová vlna z rybníka 15 domů uprostřed vsi. V Zálezlicích u Mělníka pak kvůli povodni spadlo přes 120 domů. Rozvodněné Labe zaplavilo mimo jiné areál neratovické chemičky Spolana, přičemž z továrny unikly desítky tun chemikálií.
Povodně si vyžádaly 17 lidských životů. V Č. Budějovicích, Táboře, Třeboni a Šanovicích zahynuli lidé odčerpávající vodu a pomáhající dobrovolníci, v Mutenicích přišel o život člen povodňové komise. Několik lidí zemřelo uvnitř svých domů a chat, které strhla voda. Dva lidé utonuli v autech, další tři lidi včetně raftařky strhl proud. V Děčíně zemřel jeden člověk při odstřelu lodi, další oběť si na Písecku vyžádal pád podmáčeného stromu.
Postiženo bylo přes 750 obcí, téměř čtvrt miliónu lidí muselo být evakuováno. Celkově velká voda způsobila škodu přes 73 miliard korun, z čehož 6 miliard stálo zprovoznění pražského metra.
Jedním ze symbolů povodní se stal také lachtan jihoafrický jménem Gaston z pražské zoologické zahrady. Gaston využil zaplavené spodní části zoo a vydal se po Vltavě na cestu za svobodou. Po necelém týdnu a 300 kilometrech ho chytili v Labi němečtí záchranáři. Gaston ale následně pošel vyčerpáním.
ČTĚTE TAKÉ:
Patnáct let od povodní: Zkáza udělala z Karlína lukrativní čtvrť 
Patnáct let od povodní v Hroznětíně: Většina města je nepojistitelná 
Patnáct let od povodní v Neratovicích: Z domu mu zůstala stát jen zadní stěna 
Patnáct let od povodní: Kde bývaly Metly, zůstala jen planina 
Patnáct let od povodní: V Mlékojedech velká voda nebývá, myslel si majitel. Dům musel zbourat 
Patnáct let od povodní: Blatná první vlnu zvládla, zkáza se přihnala až z protrhaných rybníků 
Patnáct let po povodních v Libiši: Kvůli chlóru ze Spolany jsme si měli zavřít okna. Žádná jsme neměli 
Patnáct let od povodní v Sedlci: Rok a půl trvalo, než z bahna udělali zase domov 
Patnáct let od povodní: Voda přišla ve středu, v sobotu a v neděli, vzpomíná cukrář z Ledenic
Patnáct let od povodní v Libiši: Připadalo mi to jako v roce 1945, kdy rozbombardovali část Neratovic
Patnáct let od povodní: V Písku si velká voda odnesla dva lidské životy