Ač byl sám v otrokovické místní části Baťov zatopený, rozhodl se coby tehdejší externí fotograf kulturního domu Beseda nasnímat ničivou zkázu.

Fotograf Jiří Buček při současné výstavě svých snímků ničivých povodní, které se přes Otrokovice přehnaly v roce 1997.

Fotograf Jiří Buček při současné výstavě svých snímků ničivých povodní, které se přes Otrokovice přehnaly v roce 1997.

FOTO: Aleš Fuksa, Právo

„Bydleli jsme se ženou v přízemí bytového domu. Přesně v místech, kde má sochu Tomáš Baťa. Ta byla zatopena skoro celá. Nejvyšší hladina dosáhla v parku před naším domem výšky 3,54 metru,“ uvedl fotograf, který v Městské galerii Otrokovice vystavuje až do konce července několik desítek svých snímků ničivých povodní.

Lidé se chodili na nás dívat, jak to máme poničené. Při povodni vypluly na povrch jejich charaktery. fotograf Jiří Buček

Poprvé se voda vylila 7. července 1997 z řeky Dřevnice, která se v Otrokovicích vlévá do Moravy. Ničivá vlna pak od hlavní moravské řeky přicházela do města postupně od noci z 9. na 10. července. Záplavová voda postupně stoupala až do 11. července. „Ze začátku to někteří nebrali vážně. Děcka jezdila za činžákem na člunech po parku. Voda ale stoupala dál. Ve čtvrtek 10. července mi má žena říká: Jedeme radši do nedalekých Malenovic za rodiči. Vzal jsem si s sebou jen foťák. Sousedka na nás ještě volala: Kam jdete, šak žádná velká voda nebude. Intuitivně jsme ale šli,“ přiblížil Buček.

Kradli z garáže

Do domu se o několik dnů později vrátil, a to přestože byl zaplavený. „I když tam byla hluboká laguna, manželka přemluvila policisty, že máme doma důležité dokumenty. Tak jsem vyrazil. Měl jsem v ledničce i kinofilmy v umělohmotných krabičkách, které jsem potřeboval do fotoaparátu. Málem jsem se před domem utopil, jak jsem skákal ze člunu. Rozkopl jsem pak dveře, jak byly nasáklé vodou, a našel ledničku plovoucí po kuchyni. Bylo tam po pás vody. Byl to ale smutný pohled na zatopený byt,“ podotkl fotograf.

Laguna zalila Otrokovice vodou zhruba na měsíc. „Jezdil jsem ve člunu s hasiči. Se známým jsme projížděli mrtvé město. Občas jsem naskočil i do vojenské tatry a nafotil, jak vojáci evakuují lidi. Snímků je nespočet. Od zatopeného loutkového divadla přes poničenou knihovnu se zlikvidovanými knihami hozenými na haldu, nešťastné lidi chodící mezi domy rozlehlou lagunou, nábytek plovoucí kolem domů, zatopenou sochu obuvníka Tomáše Bati,“ uvedl Buček.

Vždy si v noci donesli věci z ledniček a na střechách společně grilovali.policista

Tři čtvrtě roku bydlel fotograf se svou ženou u rodiny. Do opraveného městského bytu se mohli vrátit až po tři čtvrtě roce. Předtím, bezprostředně po opadnutí vody, jej však museli obtížně vyklízet. „Lidé se chodili na nás dívat, jak to máme poničené. Při povodni vypluly na povrch jejich charaktery. Ne každý pomáhal, někteří se jen dívali, jak uklízíme, jiní měli hloupé poznámky. Bohužel těch negativních zkušeností není málo, měli jsme garáž, musela zůstat otevřená, ale lidé začali krást z garáží věci,“ pokrčil rameny fotograf.

Dojemný vzkaz

Do povídání se přidal i bývalý policista Radek Duda. „Pamatuji si, že jsme mívali noční a v době povodní jsme jezdili v policejních člunech hlídkovat na střechu třináctipatrového bytového domu. Měli jsme dalekohledy s nočním viděním a sledovali pohyby po nekonečně široké laguně. Sedávali tam s námi i někteří obyvatelé těch domů, co se nechtěli v prvních dnech evakuovat. Vždy si v noci donesli věci z ledniček a na střechách společně grilovali,“ přidal se ke vzpomínkám Duda.

V paměti mu utkvěl jeden nevšední zážitek. „Dostala se mi do ruky na posílení konzerva raviol v rajčatové omáčce se vzkazem: Držíme vám palce, rodina Vránova. Zásoby do Otrokovic posílali lidé ze solidarity z celé republiky,“ doplnil bývalý policista.

Z Otrokovic bylo během povodní evakuováno 6,5 tisíce lidí. Zaplaveno bylo 1082 bytů. Červencové povodně v roce 1997 ničivě zasáhly především Moravu, Slezsko a východní Čechy. Během nich v Česku zemřelo 49 osob a škody byly odhadnuty na 63 miliard korun.