Využívají k tomu nejrůznější pomůcky od hudebních nástrojů, oděvů až po předměty typu kokosové skořápky nebo staré lednice. Když ve filmu sledujeme určitou scénu, kterou doprovází určitý zvuk, málokdo tuší, že se může skládat i z 200 zvukových stop.

Ruchy se vytváří buď ve studiu, které je na Barrandově, nebo se mohou využít zvukové banky. V některých případech se ruchy vytváří přímo během natáčení v rámci kontaktního zvuku.

Často se natáčí tzv. neslyšitelné zvuky, například pohyb mouchy na zácloně. Divák sice nic neslyší, přesto se tento „zvuk” ve studiu natočí a do snímku dodá.

Podle mistra zvuku Martina Jílka je na vytváření ruchů nejcennější to, že vdechnou dílu emoce. To podle jeho názoru počítač nenahradí.

„Je rozdíl, jestli ta postava jde vesele z práce domů, naštvaně po poradě se šéfem, rozvádí se s manželkou nebo jde na rande. Může mít pořád stejný oblek a boty, ale výraz chůze, který je daný osobností toho člověka, mu může vtisknout opět zase jenom člověk,“ řekl Novinkám Jílek.

Zdeněk Dušek se ruchařině věnuje od roku 1986 a ve svém oboru je mistr krokař. Se svou dlouholetou kolegyní vytvářeli ruchy například do animovaných seriálů Pat a Mat nebo Lajka, hraných filmů jako například Kmotr, Gangster Ka, Masaryk nebo Bezva ženská na krku.

Video

Ruchařská rekvizitárna

„Velký rozdíl je také v tom, jestli se dělají ruchy do animovaného filmu, kde vlastně nejsou žádné původní zvuky a vše tak vymýšlí a vytváří ruchař. Nebo jestli se jedná o hraný film, kde se musí napodobit vše podle herců a scén v konkrétním snímku,“ řekl Dušek.

Rekvizitárna ruchařů vypadá jako komora s harampádím. Zdeněk Dušek ale přesně ví, co k čemu slouží. Během rváčské scény ve westernových salónech, kdy někdo dopadá na stůl nebo rozbíjí židli, se pravidelně láme dřevěná přepravka.