Žena se zranila v roce 2002, kdy při výcviku šlápla na míč, upadla a poranila si pravé rameno. Po osmi letech se zranění ozvalo znovu, strážnice byla rok v pracovní neschopnosti, nakonec musela zaměstnání opustit kvůli nezpůsobilosti k výkonu povolání strážníka. Pracovně-lékařský posudek tehdy konstatoval, že převažující příčinou pro přiznání invalidity byl právě starý pracovní úraz.

Žena následně zažalovala Prahu o 144 tisíc na náhradě za ztížení společenského uplatnění, dále o peněžitý důchod za rok od propuštění ve výši půl miliónu a také o rentu 37 tisíc korun měsíčně. Soudy ale její nárok zamítly s tím, že podle znaleckého posudku může za její stav degenerativní onemocnění krční páteře.

Když se obrátila na NS, ten její dovolání odmítl kvůli údajným vadám v obsahu a formulaci dovolacího důvodu. Podle senátu ÚS se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ale chyboval.

„Dovolání splnilo zákonem stanovené náležitosti,“ konstatoval Rychetský. Ačkoliv mohlo být dovolání formulováno jasněji, obsahovalo například podstatnou otázku, zda je justice v podobných sporech vázána závěry pracovně-lékařského posudku vypracovaného před ukončením pracovního poměru.