Například v roce 2015 bylo z původních rodin odebráno 5519 dětí, v roce 2014 to bylo 5468 dětí. Loňská čísla zatím nejsou k dispozici.

Jaké jsou důvody? Především roste počet ohrožených rodin a také se specializuje práce terénních pracovníků, kteří děti v takových rodinách častěji odhalují. Navíc možnosti pro návrat dětí do původní, biologické rodiny jsou omezené. Některé děti jsou v ústavech či u pěstounů, které také platí a kontroluje stát, od narození až do 18 let, některé třeba jen měsíce.

Statistiky se zakládají na zjištěních nadnárodní neziskové organizace Lumos, která vychází z dat ministerstev práce a sociálních věcí, školství, zdravotnictví a z terénního ověřování. Podle Barbory Křižanové z Lumosu nelze tak vysoký počet připisovat jen populačnímu růstu posledních let. Podílí se na něm víc faktorů, zejména však fakt, že přibývá lidí na okraji společnosti, kde se i děti častěji dostávají do rizikových situací.

Ve vyloučených lokalitách
či na venkově jsou sociální služby, které by to řešily, hůř dostupné než ve větších městech
Barbora Křižánová, nadnárodní nezisková organizace Lumos

„Ve vyloučených lokalitách či na venkově jsou sociální služby, které by to řešily, hůř dostupné než ve větších městech. A není na ně ani dost peněz. Absence sociálního bydlení, o kterém se dnes hodně mluví, rozhodně nepřispívá ke snížení počtu odebíraných dětí,“ řekla Právu Křižanová.

Jak potvrdila studie společnosti GAC z roku 2014, během hospodářské krize na přelomu desetiletí se v ČR zdvojnásobil počet ghett z necelých tří stovek na 606. A zatímco v roce 2006 v nich žilo mezi 60 až 80 tisíci lidmi, v roce 2014 jich už bylo 95 až 115 tisíc. Nejedná se jen o romská sídliště a ubytovny, v ghettech podle studie přibývá i lidí z majoritní společnosti.

Zvedá se tak i počet dětí, které v sociálním vyloučení uvíznou. Ještě v roce 2006 jich žilo ve vyloučených lokalitách kolem 24 tisíc, o osm let později na 40 tisíc. Z toho ve věku od tří do šesti let jich může být mezi 7500 a 9500.

Sociálka odhaluje víc případů násilí

Zlepšuje se přitom práce pracovníků z odborů sociálně-právní ochrany dětí, což má dvě strany mince. Na jedné straně jsou sociální pracovníci opatrnější, pokud zvažují odebrání dítěte z rodiny. Na druhé straně si víc všímají drsných vad v rodinách.

Podle Jiřího Vaňka z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí jsou „odbory sociálně-právní ochrany dětí metodicky vedeny k tomu, aby odebrání dítěte z péče rodičů navrhovaly soudu jen jako nejzazší opatření v případech, kdy se nedaří řešit situaci jinými opatřeními“.

To znamená, že sociálka musí v první řadě učinit několik opatření, která mají pomoci rodičům zvládnout složitou situaci tak, aby dítě mohlo zůstat u nich.

Pokud se mluví o tom,
že se zvyšuje počet týraných, zneužívaných dětí, tak je to spíše tím, že se zlepšuje činnost sociálních pracovníků
Barbora Křižánová, nadnárodní nezisková organizace Lumos

„Většina odebraných dětí přešla z péče rodičů v neodkladných případech bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo normálního vývoje dítěte, včetně případů, kdy je dítě rodiči ponecháno bez péče,“ popsal Právu Vaněk.

Ale právě užší zaměření sociálních pracovníků podle Křižanové vede k tomu, že se počty odebíraných dětí radikálně nesnižují, ačkoli v minulosti stačily pro pohnání rodiče k soudu třeba výchovné prohřešky.

„Odbory sociálně-právní ochrany dětí mají nové nástroje na vyhodnocování situace dítěte. Pokud se mluví o tom, že se zvyšuje počet týraných, zneužívaných dětí, tak je to spíše tím, že se zlepšuje činnost sociálních pracovníků. Takže se přijde na více případů než v minulosti,“ řekla Právu Křižanová.