Co říkáte razantnímu nástupu Donalda Trumpa?

Je to zajímavé pozorovat. On ve skutečnosti vede Spojené státy jako vlastní podnik, jako svou stavební firmu. Když ve vlastním podniku vidím, že je nutné udělat nějaké kroky, tak mohu ráno začít vydávat povely, vyhodit ředitele, který nedělá, přemístit ostatní vedoucí atd. To jsou při sanování podniků osvědčené kroky.

Jestli je to v politice tak úplně možné, o tom mám velké pochyby. Nevím, jestli tak razantní přístup bude dlouhodobě možný, a také počítám, že to vyvolá velké protivenství. O tom nebudiž pochyby.

Ohrozí jeho razantní kroky stabilitu světa?

Pokud nějaká stabilita světa je, tak to pro ni příliš příznivé nebude.

Jak hodnotíte jeho zákaz vstupu uprchlíkům z muslimských zemí, z kterých hrozí terorismus?

S odpuštěním, já jsem starý bojovník za lidská práva. Pro mě je toto nepřijatelné. Nemohu říci, když jsou ti lidé ohroženi na životě, že je nepřijmu, protože jsou z toho a toho státu. To je nelidský přístup.

Spousta politiků to ale schvaluje a říká, že by se tím měla Evropa inspirovat.

Ano. Znám jednoho výrazného českého politika, který toto káže. Ale já se celý život zabývám lidskými právy, tak to na stará kolena neopustím. Trvám na tom, že lidi, kteří jsou na životě ohroženi – opravdové uprchlíky – máme přijmout. Doufám, že díky vnitřnímu tlaku ve Spojených státech, protože je tam spousta lidí, kteří již v minulosti ukázali velikou solidaritu vůči všem uprchlíkům na světě, nakonec zvítězí zdravý rozum.

Jak hodnotíte novou politiku USA k Rusku? Vypadá to, že Trump najde s Vladimirem Putinem víc porozumění.

Já si vzpomínám, když se stal americkým prezidentem George Walker Bush a setkal se s Vladimirem Vladimirovičem v Lublani. Pak pravil, že se mu podíval hluboko do očí a říkal, že viděl, že se s ním dá jednat. Víme, jak to skončilo. Pak přišel Obama a zvěstoval, že se musí vytvořit lepší vztahy s Ruskem, že ničivá politika konfrontace se musí opustit, a viděli jsme, jak to dopadlo. Takže se necháme překvapit.

Nemůžeme očekávat, že nás bude někdo bránit. Proč by měl? To je náš úkol

Trump začal s Putinem jednat o Sýrii. Mluví se o tom, že tam vytvoří společně s Tureckem bezpečnostní zóny. Lze čekat, že to přinese nějaké výsledky?

Možná že se domluví. Ale těžko říci, protože každý tam má své zájmy, ale nesmíme zapomenout, že všechny ty mírové dohody tam jsou dělány jako účet bez hospodského. Jsou tam různé ozbrojené skupiny a ty mají své představy. Nejsou řízené ani Washingtonem, ani Moskvou. Mají své zdroje nezávislé od těchto velmocí, protože tam se činí Kataři, Turci, Íránci atd. A všichni jim do té polévky plivou.

Jednání v Astaně, jak známo, také nepokročila, Sergej Lavrov oznámil, že jednání v Ženevě se musí posunout. Na to sedí staré české přísloví: Ono se řekne semenec, ale zkuste ho zobat z flašky.

Trump kritizuje evropské státy NATO, že nepřispívají dost do společné kasy na obranu, a říká, že když to tak půjde dál, Spojené státy kolektivní obranu již dotovat nebudou. Ohrozí to bezpečnost v Evropě?

To je jediná věc, v které s ním souhlasím. Západní Evropa, která je od 50. let pod americkým deštníkem, soustavně snižovala svůj podíl na obraně a spoléhala se na Amíky. Což jim částečně vyhovovalo, protože mohli sami rozhodovat.

Když jsme my vstoupili do Aliance, tak jsme tento přístup přijali, kromě těch, kteří jsou přímo ohroženi, jako jsou Estonci. To ale není možné, protože nemůžeme očekávat, že nás bude někdo bránit. Proč by měl? To je náš úkol, my se musíme postavit na vlastní nohy a postavit evropské síly, aby byly dostatečné.

Možná že Evropa nedává méně než Spojené státy, ale je to naprosto nekoordinované. Od norské přes českou po italskou armádu, každá si to dělá po svém, a přitom je obrana velice drahá záležitost. Měli bychom se konečně domluvit a společně dělat armádní nákupy, ale než na tuto jednoduchou myšlenku Evropané přijdou, tak to chvilku potrvá.

Nebylo nerozumné, když Miroslav Kalousek dlouho před volbami řekl – s Andrejem Babišem do vlády nikdy?

Nejen že by to bylo nemorální, ale také by nám určitě uškodilo, kdybychom plavali ve stejném bazénu se žralokem.

Nechci tady dědkokracii.

Ale neškodí vám spíš to, že z Babiše děláte takového démona? Lidé si říkají, Babiš není zas tak zlý, jak ho ti topáci malují. A přirozeně vám pak nevěří. Nepřeháníte to?

Lidé zatím nepřišli na to, co tu dělá a co ví každý sedlák. Já jsem dělal v zemědělství 35 let a vím, že je to odvětví, které je nanejvýš závislé na státu a dotacích. A ty rozdává ministerstvo financí a náš ministr financí je zároveň největší zemědělec této země – on již překonal výkon naší rodiny v 18. století (Schwarzenbergové patřili před 200 lety k největším vlastníkům půdy a hospodářům v českých zemích – pozn. red.).

Miloš Zeman se brzy rozhodne, zda bude obhajovat prezidentský post. Měl by do toho podle vás znovu jít?

Je trochu falešné se mě na toto tázati, protože můj názor je jasný dlouhodobě. Také nevím, jaký je jeho zdravotní stav. Pro tento úřad je zdraví velmi důležité. My jsme několikrát trpěli pod tím, když prezident byl oslaben ze zdravotních důvodů. Dvakrát to bylo za prezidenta Beneše v letech 1945 a 1948. Masaryka donutili k poslední volbě v roce 1935 a pak už sám nemohl ani podepisovat. Také Hácha v úřadu těžce onemocněl sklerózou. Já bych byl proto, aby přišel někdo z mladší generace, aby mu bylo padesát šedesát.

Vy jste si to nerozmyslel?

Nechci tady dědkokracii.

Jak jste na tom zdravotně?

Stejně jako prezident pajdám. On z cukrovky, já kvůli artróze. A taky jsem jako on ohluchl. Pánbůh to na mě seslal, abych se na prezidenta nevytahoval. Jinak se mám dobře. Ale jistě znáte, jak se říká, že když se po padesátce ráno probudíte a nic vás nebolí, tak jste asi mrtev.

Trvá stále tedy vaše přesvědčení, že budete na podzim kandidovat do Sněmovny?

Určitě.

Budete dělat v ulicích kampaň?

No jasně, a když budeme mít vlastního kandidáta na prezidenta, tak za něj taky budu bojovat.

Letos v prosinci vám bude osmdesát. V tomto věku lidé užívají penze, proč vy ne?

Já vám něco řeknu a bude to znít poněkud divně, ale do politiky jsem šel, protože mám lidi poněkud rád. Zajímá mě se s nimi setkat a slyšet jejich názory, diskutovat. I když mi jdou někteří lidi na nervy, ale přece jenom je mám rád.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo