Proti zákonu padlo ve Sněmovně mnoho argumentů. Jeden z nich je, že úprava by měla být součástí ústavy, jinak je s ní v rozporu. Co o tom soudíte?

Ve chvíli, kdy se pohybujeme v podmínkách obecné úpravy ústavy, jako je tomu u nás, si ­ne­jsem jistý, jestli to je pravda. V naší ústavě najdeme článek 70, který odkazuje na to, že bude přijat nějaký zákon, který stanoví, jaké jsou činnosti, které člen vlády nesmí vykonávat. Protože má zákonodárce či ústavodárce pocit, že pokud by je vykonával, tak nebude jisté, zda jako člen vlády funguje ve prospěch veřejného zájmu.

Česká ústava předpokládá, že podmínky budou stanoveny prostým zákonem, a tím pádem se mi zdá, že míra protiústavnosti toho zákona nepřipadá v úvahu.

Padly i obavy, že pokud zákon shodí Ústavní soud, bude se moci Agrofert, případně další firmy členů vlády domáhat škody vzniklé z toho, že se nemohly ucházet o veřejné zdroje, a zpochybní třeba i již uzavřené veřejné soutěže…

Nedá se očekávat, že by novela byla zrušena jako celek. V podstatě půjde o obsahový přezkum, který bude mířit na vlastnictví médií a přístupy do soutěží o veřejné zakázky či dotace.

Ústavní soud velmi často rozhodne tak, když něco zruší, že odloží vykonatelnost svého rozhodnutí. To znamená, že dá zákonodárci šanci, aby – aniž by vznikla v právním řádu mezera – přijal nový zákon, který bude z hlediska ÚS konformní, tedy odstraní problém.

Kdyby Ústavní soud takto nepostupoval a paragrafy zrušil, aniž by dal zákonodárci šanci na to, reagovat, tak se mi zdá, že zase nevznikne žádný problém, protože to není vykonatelné právo.

To, že existuje okruh veřejných zakázek, neznamená, že byste se jich zúčastnila, kdybyste se jich mohla účastnit. To je domnělé tvrzení, z kterého lze těžko vyvodit, že všechny soutěže zrušíte, aby se do nich mohli přihlásit i ti, kteří se do nich předtím hlásit nemohli. Že někdo bude tvrdit, že mu vznikla škoda, a bude žalovat stát, to vyloučit nemůžete, ale nemyslím si, že by měla být taková žaloba úspěšná.

Babišovi se nelíbí, že zákon omezuje firmy ministrů, ale ne poslanců a senátorů. Mají podle vás na ministry skutečně platit přísnější podmínky?

Na tom je od počátku zákon o střetu zájmů založený, že veřejné funkcionáře rozděluje do různých kategorií a s těmi spojuje různá omezení. A ti, kdo jsou nejvíce omezeni, jsou členové vlády, protože mají největší moc. Mají největší možnosti, jak mohou svou moc zneužít.

Naopak je divné, když se celá skupina veřejných funkcionářů pojme monolitně a řekne se: vám všem něco zakazuju. V tomto případě vlastnit média.

Zákaz vlastnit média pro veřejné funkcionáře by podle vás mohl u ÚS narazit?

Rozhodně je to jedno z těch citlivých, slabších, pochybnějších míst a bude hodně záležet na argumentaci toho, kdo bude zákon napadat. A bude také záležet na vyjádření obou komor parlamentu a úvahách soudců.

Mně se zdá, že není úplně pohoršující, když vysocí úředníci a politici určitého typu jsou vyloučeni z vlastnictví médií. Ale jde o to, jestli to obstojí, protože jde o zásah do vlastnického práva a vy musíte mít důvody, proč vlastnické právo omezíte. A jestli důvod „může to narušit politickou soutěž“ bude u všech veřejných funkcionářů stejně validní.