Článek
Válka v Íránu způsobila dramatický růst cen ropy i plynu. Lidé to hned pocítili při zdražování u čerpacích stanic. Vláda snížila spotřební daň u nafty a zastropovala marže. Byl to správný krok?
Musím říct, že oceňujeme rychlost reakce vlády. Nemuseli jsme příliš dlouho čekat na jednání s ministry a sami přicházet s doporučeními co dělat.
Když jsme se ptali naší členské základny, co by považovali za efektivní protikrizové opatření, číslo jedna bylo snížení spotřební daně, což vláda udělala a je to dobře. Navíc ten, kdo v krizových momentech reaguje rychle, reaguje mnohonásobně efektivněji.
Podle našeho posledního průzkumu vidíme, že válka v Íránu negativně ovlivnila podnikání 86 procent našich firem. Nejcitelnější dopady jsou trojí. Zaprvé se firmám zvedají ceny energií a ty naše jsou na to citlivější než kdekoli jinde, protože máme nejvíce energeticky náročných provozů v celé Unii. Za druhé jsou to zvedající se ceny vstupů, které firmy potřebují pro vlastní výrobu, a za třetí rostou ceny logistiky a dopravy.
Hormuzským průlivem, který je teď v podstatě blokován, proplouvaly kromě ropy a plynu i další suroviny. Nehrozí jejich akutní nedostatek?
Nejčastěji se mluví o ropě a plynu. Bohužel ale vidíme, že situace je mnohem vážnější, protože jsou ohrožené i jiné suroviny, které průlivem odcházejí do celého světa. Je to například hélium, které se využívá ve zdravotnictví nebo při výrobě čipů. Jsou to suroviny důležité pro výrobu plastů nebo amoniak používaný pro výrobu hnojiv.
Tento týden jsme to řešili na představenstvu Svazu průmyslu, kde zástupci jednotlivých sektorů říkali, že už teď to je velký problém, který by možná ještě nemusel mít úplně katastrofální důsledky, kdyby krize skončila během týdne nebo dvou.
Pokud by ale trvala další měsíc nebo nedejbože několik měsíců, mohli bychom se dostat do situace, kterou pamatujeme z dob pandemie.
To znamená vysokou inflaci. Opět bychom čelili narušení dodavatelských řetězců a nedostatku některých surovin. Pamatuji si, jak jsme během energetické krize v souvislosti s válkou na Ukrajině zasedali s vládou nad plánem kritické infrastruktury a bavili se o tom, jak se budou postupně omezovat dodávky pro průmysl. Kdo dostane jaký příděl plynu a podobně. Byly to velmi těžké diskuze a doufám, že si je nezopakujeme.
Myslíte, že za blokádou průlivu pro lodi plující z a do přístavů v Íránu stojí tlak USA na Čínu, která tvoří zdaleka největšího odběratele íránské ropy?
Co se teď děje ve Washingtonu, je těžké rozklíčovat a pochopit. My se teď především snažíme domyslet, co bude aktuální vývoj znamenat v praxi. Máte pravdu, že mezi nejpostiženějšími ekonomikami je ta čínská.
Může se zdát, že to pro nás není tolik relevantní, ale opak je pravdou. Obchod s Čínou je pro některé evropské ekonomiky, třeba Německo, naprosto klíčový.
Jakékoli zpomalení nebo stagnace čínské ekonomiky má dopady na globální ekonomiku, a hlavně exportně orientované země jako Německo. A tak, jak je tamní ekonomika výrazně navázaná na Čínu, je ta česká silně napojená na Německo. Takže když se efekt Číny přenese na Německo, velmi rychle se z Německa přenese i k nám. Na to se díváme velmi pozorně a s poměrně výraznými obavami, protože závislost české ekonomiky na německé je stále obrovská. Představuje třicet procent českého exportu a v korunách to představuje téměř 1,5 bilionu korun, což je obrovské číslo.
Je tedy třeba závislost na Německu snížit?
To by mělo být jedním z hlavních úkolů českých firem. Německo v minulých letech z různých důvodů stagnovalo a to je velmi riskantní a negativní pro stabilitu a růst české ekonomiky. Hledání alternativ je v našem národním zájmu.
Poměrně hodně nešťastný jsem z toho, že velmi dobře se rozvíjející vzájemný obchod mezi Českem a Spojenými státy teď vzhledem k politice USA v oblasti cel prochází dost složitým obdobím.Exportéři tak musí hledat další odbytiště.