Ústavní soudci se konkrétně zabývali stížností muže potrestaného u Okresního soudu ve Vsetíně za vydírání a maření výkonu úředního rozhodnutí. Odvolal se pouze odsouzený, nikoliv státní zastupitelství, proto soud druhého stupně nesměl muži přitížit, s ohledem dodržení zásady zákazu reformationis in peius (rozhodnutí k horšímu v odvolacím řízení).

Přesto mu prodloužil zákaz řízení ze dvou na tři roky. Současně uložil kratší podmínku, a to za výtržnictví a maření výkonu. „Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá žádný zřejmý důvod, pro nějž by prodloužení trestu zákazu řízení motorových vozidel o jeden rok nemělo vést ke zhoršení stěžovatelova postavení,“ dodal Filip.

„Od soudce, právě proto že je soudce, a ne účetní, se očekává, že tresty nebude poměřovat formalistickým způsobem, ale konkrétními dopady do života každého jednoho pachatele,” konstatoval senát se soudcem zpravodajem Janem Filipem

„Například trest zákazu řízení motorových vozidel má zcela rozdílný dopad v životě každého člověka, s ohledem na jeho rodinu, zaměstnání, podnikání, bydliště a místo zaměstnání a podobně. Stejně tak jinak dopadá peněžitý trest na movitého, jinak může brát nepodmíněný trest odnětí svobody bezdomovec přežívající v mrazech na ulici a tak dále,“ stojí v usnesení.