Exekutor strhl z důchodcova účtu postupně 43 tisíc korun. Senior marně žádal exekutora, aby mu peníze nebral, že peníze představují zbylou část jeho penze poté, co mu důchod už předtím exekucí pokrátil. Tvrdil, že takový postup je obcházením zákona, když mu nezabavitelné minimum berou v rámci jiného způsobu exekuce.

Exekutor mu ovšem nevyhověl a důchodce nepochodil ani u Okresního soudu v Lounech a Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ty tvrdily, že prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se stávají vkladovou pohledávkou, tedy zakládají právní vztah mezi dlužníkem a bankou, a pokud je účet postižen exekucí, nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu.

Ústavní soud kritizoval formalistický přístup

Proti takovému výkladu práva ovšem vystoupil senát ÚS se soudcem zpravodajem Janem Musilem. „Je nerozhodné, kde je ona částka nezabavitelného existenčního minima uložena. Je v podstatě jedno, jestli je uložena ve slamníku nebo na bankovním účtu. V každém případě má stejnou právní povahu chránit dlužníky před nejtíživějšími existenčními dopady exekučního řízení,“ prohlásil Musil.

„Není sporu, že na exekucí postižený účet stěžovatele docházely výlučně dávky důchodového zabezpečení krácené do výše nezabavitelné části důchodu, šlo tudíž o příjem sloužící k úhradě životních potřeb stěžovatele, případně jeho blízkých.

Důchod představuje pro vedení exekuce příjem chráněný v podobném rozsahu jako mzda,“ dodal Musil s tím, že dosavadní postup justice se nesl v duchu přepjatého formalismu nezohledňujícího smysl právní úpravy.

Česká správa sociálního zabezpečení na popud exekutorů provádí srážky ze všech druhů důchodů, tedy ze starobních, invalidních i pozůstalostních. Průměrná výše srážky se pohybuje kolem 1900 korun. Od ledna do června 2016 správa poukázala na účty věřitelů celkem 973 miliónů korun.