V roce 2005, tedy před jedenácti lety, bylo advokátce sděleno obvinění pro křivou výpověď v případu muže, jenž se před Okresním soudem v Novém Jičíně zpovídal z vydírání. V roce 2006 byla právnička shledána vinnou a následný odvolací soud vinu potvrdil. Advokátka byla dvakrát podmínečně odsouzena a potrestána byla i dvouletým zákazem činnosti.

Horáková se však s verdiktem nesmířila a bojovala všemi dostupnými prostředky, až se případ dostal k Nejvyššímu soudu, kde se téměř po šesti letech dočkala zprošťujícího rozsudku v plném rozsahu.

Osobní i profesní újma 

Cena, kterou za tento boj zaplatila, byla však vysoká. Rozpadlo se jí manželství a se silně pošramocenou profesní pověstí musela na maloměstě velmi urputně bojovat i za péči o své děti. Ztratila důvěru a s ní i klienty.

„Místo, kde působí, není Praha ani Brno. A získat za takových podmínek důvěru lidí, která je základem pro práci v advokacii, je hodně obtížné. Vždyť dokonce dvakrát musela rozpustit svou advokátní kancelář a zbavit se veškeré klientely,“ popsal ústavní soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

Podle advokátčiny stížnosti stát nepřiměřeně dlouhým a nezákonným stíháním porušil její práva. Proto se po definitivním zproštění obžaloby domáhá  zadostiučinění. A to také už plných šest let.

Požadovala 1,2 miliónu korun jako náhradu nemajetkové újmy a 150 tisíc korun jako náhradu za nesprávný úřední postup. Obvodní soud pro Prahu 2 však ženě přiznal jen 300 tisíc korun jako náhradu za nemateriální újmu a 49 tisíc za průtahy v řízení, ve zbytku žalobu zamítl. Městský soud v Praze pak dokonce ještě odškodnění za nemajetkovou újmu značně snížil, když jako náhradu uznal jen 111 tisíc korun. Pouze ministerstvo spravedlnosti vyplatilo v tomto případě dobrovolně 50 tisíc korun.

Odbyli ji bez citu pro spravedlnost

Horáková v ústavní stížnosti uvedla, že soudy dostatečně nezohlednily ztrátu jejího dobrého jména i klientely, což nyní potvrdil také Ústavní soud. Soudce Jirsa zdůraznil, že stát musí v podobných případech odčinit veškeré duševní útrapy poškozené a soudy měly zohlednit individuální okolnosti namísto paušálních tabulek a výpočtových algoritmů.

Soudci podle něj nebyli „v intencích nějakého základního citu pro spravedlnost“ schopni posoudit situaci Horákové „a odbyli to své rozhodnutí konstatováním, že v jejím případě 111 tisíc korun stačí“.

„Podle Ústavního soudu byla paní stěžovatelka dotčena v právu na ochranu důstojnosti, cti a dobré pověsti i tím, že musela opakovaně rozpustit svoji kancelář. Trestní řízení negativně ovlivnilo její okolí, zasáhlo čest i důstojnost,“ uvedl také Jirsa k nálezu, proti němuž není odvolání.

Spor se nyní vrací na počátek k Obvodnímu soudu pro Prahu 2.