Kromě devatenácti Čechů, kteří loni přišli do španělského poutního města přímo z České republiky, dostaly diplom další stovky cestovatelů, kteří vyráželi od francouzských hranic nebo z portugalského Porta.

Mezi nimi byla i Lucie Radová (31), která stejně jako mnozí ostatní nechce ve svém putování přestat, a tak si naplánovala na říjen cestu z Prahy až do Říma.

Chtěla se zabavit

„Neměla jsem plán na tak symbolický den v roce, jako je ten poslední, a chtěla jsem se nějak zabavit. To byl první impuls. Nehledala jsem víru v něco vyššího, ale je pravda, že jsem při cestě našla víru v sebe a ostatní lidi,“ popisuje motivaci Lucie, která z Porta do Santiaga vyrazila 31. prosince minulého roku.

Každý den přišla chvíle, kdy jsem to chtěla vzdátCestovatelka Lucie Radová

Horší období si asi vybrat nemohla. V té době do oblasti totiž dorazily povodně. „Jeden Španěl dokonce říkal, že je to v tomto období vůbec nejdeštivější oblast na světě. Bylo to neskutečné, lilo tak, že bych za normálních okolností nevyšla v Praze ani pro rohlíky. Každý den přišla chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát. Kvůli bolestem, nekončícímu mokru, a obrovskému puchýři na palci,“ popisuje cestovatelka, která potkala na trase další poutníky až po dvou dnech.

Při takové cestě se z cizích lidí stanou přes noc vaši nejlepší přáteléCestovatelka Lucie Radová

„Byli to úplně cizí lidi. A ti mi pomohli. Starali se o mě, abych to nevzdala. Při takové cestě se z cizích lidí stanou přes noc vaši nejlepší přátelé. A přestože jsem to trochu předpokládala, nikdo z nich nebyl věřící. Potkala jsem dvě herečky, jež ujít cestu přirovnávaly k tomu, hrát na jevišti, překonat se. Jiní to brali jako sportovní výkon. A všichni tak, že byť je to nesmírně náročné, musí za celý den udělat vlastně jen tři věci, které mohou ovlivnit. Ujít trasu, najít si ubytování a sehnat jídlo,“ popsala Lucie, která 250 km dlouhou pouť šla 11 dní.

Poutníci však také přinášejí peníze, a to si místní uvědomují. Bylo tomu tak už ve 12. století, kdy pouť do Santiaga byla opravdu populárníCestovatelka Lucie Radová

Na obou nejznámějších trasách je každých dvacet kilometrů ubytovna, za niž se ve Španělsku platí šest eur, v Portugalsku je žádán dobrovolný příspěvek. Domy podél trasy mají vlastní pítka a každý pocestný si tady může načepovat jejich vodu.

„Všichni lidé podél trasy byli nesmírně milí a ochotní. Poutníci však také přinášejí peníze, a to si místní uvědomují. Bylo tomu tak už ve 12. století, kdy pouť do Santiaga byla opravdu populární,“ řekla cestovatelka, jež 10. ledna 2016 dostala v místní kanceláři pro poutníky diplom.

Z Prahy až do Říma

„Cestovatele evidují, tvoří statistiky. Každému, kdo ujde aspoň 100 kilometrů v kuse, dají diplom, na mši pak kněz oznámí, kolik lidí ten den dorazilo a z jakých zemí. Zvlášť v létě sem dorazí denně stovky lidí. Ale toto období bych pro pouť nedoporučila,“ radí Lucie Radová.

Podle statistik z minulého roku do Santiaga dorazilo 262 459 lidí, 10 procent z nich přijelo na kole, 38 procent uvedlo k cestě náboženské důvody. Získali tak zážitek a pocit, který podle Lucie nelze úplně popsat.

Když tohle člověk zvládne, mnohem více si pak v životě věříCestovatelka Lucie Radová

„Když tohle člověk zvládne, mnohem více si pak v životě věří. Přinese to klid a nadhled. A hlavně, co jsme měli všichni společné, nechce se vám přestat jít. Proto roste popularita těchto poutí. Není na to potřeba velká suma peněz. Je to dobrodružství, které začíná tím, že zabouchnete doma dveře. Co jsem se vrátila, toužím zase jít. V říjnu plánuji zabouchnout dveře znovu,“ dodala cestovatelka, která se chystá za 1,5 měsíce ujít více než 1600 kilometrů z Prahy do města, kam vedou všechny cesty – do Říma.