Podle ní pracovníci ostrahy nezákonně suplovali strážce zákona a měli se tím dopustit trestného činu přisvojení pravomoci úřadu.

NS rozhodl, že obvinění zákon neporušili, a dovolání Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana smetl ze stolu. „Jednání všech sedmi obžalovaných postrádalo rysy protiprávnosti,“ konstatoval NS v rozhodnutí.

Ze spisu vyplývá, že odpustky od pachatelů krádeží vybírali hlídači v obchodních domech v Plzni, Klatovech a v Berouně, a to na základě pokynu a směrnice od šéfa oddělení bezpečnosti společnosti OBI.

Právě pod hrozbou přivolání policie řada přistižených pachatelů přistoupila na nabízenou variantu, tedy uhrazení částky 1000 korun Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce

Zloděje po zadržení hlídači upozornili, že mají možnost místo toho, aby byla přivolána policie, zaplatit takzvaný administrativní poplatek ve výši tisíc korun jako kompenzaci části nákladů spojených s řešením malých krádeží. Drtivá většina lapků na toto upozornění slyšela a uhradila jak požadovaný poplatek, tak i zboží pronesené pokladnou bez placení.

Zeman neuspěl ani u Nejvyššího soudu

„Šlo o nabídnutí řešení situace osobě přistižené při spáchání majetkového deliktu, a tedy nelze ani v nejmenším usuzovat na svobodný projev vůle přestupce takovouto dohodu uzavírat. Právě pod hrozbou přivolání policie řada přistižených pachatelů přistoupila na nabízenou variantu, tedy uhrazení částky 1000 korun,“ tvrdil státní zástupce.

Podle něj obžalovaní muži realizovali provádění úkonů, které jsou svěřeny v rámci objasňování trestné činnosti pouze policii. „Současná právní úprava nezakotvuje žádná ustanovení, která by upravovala zvláštní postavení a pravomoci soukromých bezpečnostních agentur zajištujících ochranu. Proto nemají a ani mít nemohou jiná práva než kterýkoliv občan. Pravomoc je totiž atributem veřejné moci a přísluší státu, nikoli soukromým subjektům,“ argumentoval Zeman.

Ten si myslí, že šlo ze strany obžalovaných o jednostranný právní úkon obsahující prvky mocenského vrchnostenského aktu, kterým měl být zakrýván sankční charakter ve skutečnosti uložené pokuty. Nejvyšší soud se s ním ale neztotožnil. Dokonce upozornil na to, že tvrzení dovolatele je nejen nepřesné, ale i účelové.

„Z popisu skutků ani z žádného z provedených důkazů nevyplývá jediný náznak jakéhokoli donucení ze strany pracovníků hlídací agentury vůči přistiženým osobám. Ti, kteří se administrativní poplatek rozhodli uhradit, zcela dobrovolně podepsali prohlášení, že jej uznávají co do důvodu i jeho výše,“ vysvětlil Nejvyšší soud.

Nepříčí se dobrým mravům

V tomto duchu pak navázal, že zmiňované ujednání bylo uzavřeno na základě vůle obou stran a svým obsahem či účelem zákonu nijak neodporuje a nepříčí se ani dobrým mravům.

„Nabídka řešení vzniklé situace po zachycení pachatele drobné krádeže ze strany pracovníků ostrahy rozhodně neodpovídala projevu vůle orgánu veřejné moci, jímž by uskutečňoval pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech přistižených osob. Jeho účelem byla ochrana majetku společnosti OBI, konkrétně pokrytí dodatečných nákladů spojených se zajištěním pachatele,“ píše se dále v rozhodnutí Nejvyššího soudu, který považuje právně takový účel za naprosto v pořádku.

Odvolává se přitom na Listinu základních práv a svobod, zakotvující nedotknutelnost a ochranu vlastnictví. „Tohoto účelu si ostatně byly velmi dobře vědomy všechny přistižené osoby,“ podotkl Nejvyšší soud a závěrem ještě upozornil, že není povinností osoby, která přistihne jinou osobu při protiprávním jednání, oznámit to příslušným orgánům, v jejichž kompetenci by bylo věc řešit jako přestupek.