„Počet odsouzených za tyto delikty je téměř nulový, i proto rezort zdravotnictví už před rokem vyzval kolegy z resortu spravedlnosti, aby tuto problematiku uchopili a navrhli úpravu trestního řádu tak, aby pomohla postihovat jednání takzvaných léčitelů,“ sdělil k tomu Právu mluvčí ministerstva zdravotnictví Ladislav Šticha.

Podle něj je v takových případech problematické především dokazování. „Z praxe víme, že právě důkazní břímě je to nejtěžší. Vše většinou probíhá mezi čtyřma očima, léčitelé tvrdí, že jen radili,“ řekl.

„A že tedy nikoho k ničemu nenaváděli ani nenutili,“ dodal Šticha s tím, že legislativně může celou věc vyřešit resort spravedlnosti.

Chyběla řádná definice pojmu léčitel 

Už v polovině roku 2014 přitom ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) navrhoval zavedení trestní odpovědnosti léčitelů, resort spravedlnosti ale jeho požadavku na novelu trestního zákona v tomto směru nevyhověl. Chyběla mu totiž řádná definice pojmu léčitel.

„Návrh učiněný ze strany ministerstva zdravotnictví byl značně neurčitý, neboť nebylo zřejmé, jaké konkrétní jednání má být předmětem trestního postihu,“ uvedla k tomu aktuálně mluvčí justičního resortu Tereza Schejbalová.

„Již dle současné úpravy je možné jednání léčitelů prostředky trestního práva postihnout,“ dodala.

Obě ministerstva každopádně podle vedoucího komunikace ministerstva zdravotnictví Jana Štolla o návrhu trestní odpovědnosti léčitelů stále jednají.
Proti tomu se ovšem ohrazuje resort spravedlnosti.

„Schůzky expertů z ministerstva spravedlnosti s odborníky z ministerstva zdravotnictví pokračují, ale v naprosté většině se týkají problematiky ochranné léčby,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Kristína Labohá.

Kontrolní pokus

Policejní prezidium nemá žádné statistiky, které by ukázaly, kolik podvodů způsobili falešní léčitelé.

„Používáme všech zákonných možností k prokázání spáchání trestného činu. V případě nejasností by připadalo v úvahu například zapojení znalců, jejich posudek by jednoznačně vyvrátil tvrzení podvodníka o léčebném vlivu prodávaného zboží,“ sdělil mluvčí Policejního prezidia David Schön.

Například podle místopředsedy sněmovního výboru pro zdravotnictví Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) by měli léčitelé mít stejnou trestní odpovědnost jako lékaři, protože i oni nakládají s lidským zdravím.

Samotná definice pojmu léčitel je podle něj problematická i kvůli tomu, že by tím mohlo dojít k jejich legitimizaci.

Radikálnější pohled pak nabídl poslanec a také lékař Bohuslav Svoboda (ODS), který by léčitele podle svých slov rovnou zakázal. „Léčitelství by mělo být stíháno jako nedovolený způsob lidské činnosti, něco jako krádež. Krást se také nesmí,“ řekl Právu Svoboda.

Dodal, že se léčitelstvím sám intenzivně zabýval a mnoha léčitelům nabízel kontrolní pokus, který by ověřil, jestli je jejich činnost účinná, či neúčinná. Všichni prý odmítli. „Není žádný příklad, že by někomu léčitelství dlouhodobě pomohlo,“ uzavřel Svoboda.

Naproti tomu podle odborníka na zdravotnické právo Ondřeje Dostála je současný český právní řád ve většině případů dostačující a kromě podvodu mohou být šarlatáni vybírající peníze od těžce nebo rovnou nevyléčitelně nemocných postihováni i za ublížení na zdraví.

Udílení cen jako osvěta

Doplnil ale, že vyšetřování komplikuje často stud poškozených za to, že se nechali napálit, a celou věc tak raději nehlásí. Mezitím se ministerstvo zdravotnictví zaměřilo na zdravotní gramotnost obyvatel.

V akčním plánu, který je součástí Národní strategie zdraví 2020, se počítá se zvýšením relevance a správnosti zdravotních informací v médiích. Zlepšení všeobecné zdravotní gramotnosti chce ministerstvo docílit s pomocí monitoringu médií, přičemž následně bude udílet novinářům ceny a anticeny za to, jak informovali.

Projekt dále počítá s pořádáním seminářů pro novináře a poradenstvím velkým vydavatelstvím v otázce zdravotnictví.

„Přínosem má být ‚napravení‘ pokřiveného vnímání ‚bílé‘ či ‚západní‘ klasické medicíny a vyhranění proti ‚léčitelům‘ a některým neověřeným alternativním metodám,“ píše se v akčním plánu.