Do běžné spádové školy jej vzít nechtěli a i v dalších okolních školách matka u zápisů narazila na neochotu. Nakonec se Honzíka ujali v církevní škole. Začal ji navštěvovat i se svým mladším bratrem, který jej do školy vodil.

KOMENTÁŘE DNE:

Očima Saši Mitrofanova: Stín Akély nad Putinem

Přestože mezi zdravými dětmi vyčníval a jeho vzdělávací plán počítal se sníženými nároky, netrpěl šikanou, syndromem méněcennosti či frustrací.

„Vždycky se rád učil. Když s ním hodinu probíráte násobilku, tak je vidět, jak mu to časem začne šrotovat,“ popsala Právu jeho matka Tereza.

Při přechodu na druhý stupeň se ale vše změnilo. Škola se začala zpěčovat s tím, že učivo druhého stupně je příliš náročné, nezvládne ho a že v praktické škole mu bude lépe. Podle ředitele by ani nepomohlo, kdyby měl k dispozici asistenta. Beztak na něj nedostal peníze.

Zrovna tahle potíž od září odpadne, podle novely školského zákona, která se začátkem dalšího školního roku začne platit, školy peníze na asistenty a další podpory dostanou.

Kantorky nestíhaly

Matka nakonec rezignovala a přihlásila kluka do vzdálené praktické školy. Naučit se dojíždět ještě zvládl, ale později se objevily horší potíže. V nové škole se necítil dobře a chyběla mu náležitá pozornost. Co hůř, matka začala pozorovat, že jeho intelektové schopnosti začínají degradovat.

„Není divu, učitelka tam má sice na starost jen šest dětí, ale dvě dělají učivo třetí třídy, dvě páté a dvě sedmé. A ta děcka mají většinou ještě různé poruchy chování, takže tam dělá především výchovu a na zbytek není prostor,“ vylíčila Tereza. Chlapci se také rozšířila zásoba vulgarit.

Matka s obavami vzhlíží do budoucna, jak se mění osud syna. S omezeným vzděláním a rozvojem bude mít mnohem nižší šance na dosažení perspektivních učebních oborů, což se pak nejspíš promítne při shánění práce, protože stále platí, že čím nižší kvalifikace, tím vyšší nezaměstnanost. Žáci ze speciálních škol většinou dosahují jen na nižší střední odborné vzdělání, jehož studium trvá dva až tři roky a končí výučním listem.

Má na žáky nižší nároky a připravuje ho pro výkon jednoduchých dělnických profesí a ve službách.

Nezaměstnanost absolventů těchto oborů je nejvyšší, pohybuje se kolem dvaceti procent, což je třikrát víc, než je celostátní průměr.

Ve 3578 běžných základních státních školách bylo loni evidováno 840 842 žáků, z nichž postižených bylo 53 492. Soukromé školy vzdělávaly 8658 dětí ve 116 školách, integrováno bylo 737 postižených. Ve 33 církevních školách bylo loni 6070 žáků, z toho 608 postižených.