Hlavní obsah

Devět let nosil postiženého syna do schodů na ramenou

Právo, Stáňa Seďová

Hned po porodu bylo jasné, že dnes osmnáctiletý Gerhard nikdy nebude chodit. Dětská obrna mu vzala pohyblivost nohou i rukou a odkázala ho na elektrický vozík. Když mu bylo devět, rodinu opustila jeho matka. Aby o něj mohl otec (57) pečovat i vydělávat, koupil starou hospodu a nad ní vybudoval dva byty. Denně ho nosil 18 schodů dolů a nahoru. Nyní si konečně mohli postavit výtah, díky přispění úřadu práce a Nadace Naše dítě.

Foto: archív rodiny

Gerhard už navštěvuje střední praktickou školu v Krnově.

Článek

„Výtahem jsme tak vyřešili hned dva problémy. Elektrický vozík se sice Gerča naučil jakž takž ovládat. Jenomže kromě toho, že jsem ho musel nosit nahoru do bytu, byl problém, že jsme tam už nedostali ten vozík a on ho nemohl doma užívat,“ říká energický tatínek Gerhard Meissner z Bohušova nedaleko Krnova s tím, že výtah už je téměř kompletní.

„Už ho tak můžeme používat, každým dnem cítím, jak mi to ulevilo. Když byl syn menší, tak to šlo, ale teď má nějakých 40 kilo, a to už se na těch osmnácti schodech pronese,“ popisuje Gerhard starší.

Otec se synem si přes veškerý svůj optimismus a veselost prošli strastiplnou cestou. Po narození Gerharda s krutou diagnózou přišla v jeho devíti letech další rána. Jeho matka odešla. Syn zůstal jen s otcem a ten musel rychle vymyslet, jak zvládne zajistit péči postiženému chlapci a zároveň vydělá peníze, aby rodinu uživil.

Úřad práce pomohl

„Chvíli po odchodu ženy se mi povedlo koupit starou hospodu, kterou jsem začal předělávat, a nad ní postavil dva byty. Většinu věcí dělám svépomocí, takže to trochu trvá,“ popsal denní povinnosti tatínek.

„S něčím nám pomůže babička a dvě starší dcery, které ovšem mají své rodiny a děti. Gerča letos ukončil základní školu a nastoupil na střední praktickou školu v Krnově. Kam se, i když nerad brzy vstává, těší,“ dodal otec.

Dostali jsme od sociálního odboru úřadu práce příspěvek na výstavbu výtahu ve výši 400 tisíc korun. My bychom na to neměli nikdy šanci ušetřit
Gerhard Meissner

Když už pan Meissner věděl, že mu docházejí síly a výtah by jeho synovi i jemu výrazně ulehčil život, obrátil se o pomoc. Ta přišla od místního úřadu práce.

„Dostali jsme od sociálního odboru úřadu práce příspěvek na výstavbu výtahu ve výši 400 tisíc korun. My bychom na to neměli nikdy šanci ušetřit. Oslovil jsem také asi pět nadací a organizací. Nakonec se mi ozvali z Nadace Naše dítě,“ řekl otec postiženého chlapce.

„Přislíbili mi 80 tisíc korun, které nyní podle dohody stačí jen vyfakturovat. Mě výtah zatím stál 470 tisíc korun s tím, že tam chybějí ještě podlahové úpravy a dálkové ovládání, takže to asi tu hranici půl miliónu korun pokoří. Na druhou stranu, to, jak nám to pomohlo, je k nezaplacení,“ dodal.

„Jsme samozřejmě velmi rádi, že jsme mohli statečnému tatínkovi ulehčit a čerstvému středoškolákovi pomoci získat větší samostatnost. V letošním roce nadace odpověděla a penězi vypomohla sedmdesáti žadatelům o takovou pomoc. V rámci žádostí roku 2015 jsme přerozdělili už 5,5 miliónu korun,“ doplnil Jan Cihlář z Nadace Naše dítě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám