Letní čas byl u nás zaveden od roku 1979. Nejdříve byl šestiměsíční a stejnou dobu trval i zimní. Od roku 1996 ale trvá letní čas sedm měsíců a zimní pět měsíců. Po celou dobu se mnozí lidé snaží, aby byl zrušen.

„Ve vědeckých kruzích se debatuje, proč se od posunu času ještě neustoupilo. Jeho původní význam (šetření energií – pozn. redakce) již neplatí, a tak není třeba u něho setrvávat,“ soudí doktorka Denisa Janečková.

Chronotypy určují naši jedinečnost

Janečková je vedoucí pracovní skupiny pro chronotypy a spánkové zvyklosti Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).

A co to jsou chronotypy? Vědci je definují jako individuální načasování fyziologických, biochemických a psychologických proměn, které úzce souvisí s cyklem spánku a bdění. Odpovídají zhruba jednomu dni, to jest 24 hodinám. Jsou nejvíce ovlivněny střídáním světla a tmy. A už jsme u změny času.

Podle doktorky Janečkové se rozlišují tři základní chronotypy: ranní, což jsou lidé, kterým se jinak říká ptáčata nebo skřivani; nevyhranění; a večerní, což jsou lidé, kteří dostali přívlastek sovy.

Výzkum prokázal, že chronotypy nejsou stabilní a souvisí s věkem. V dětství převládá spíše tendence být skřivan, tedy vstávat ráno brzo, zatímco první zlom je v období puberty. Je to důsledek většího množství hormonů, což vede k posunutí fáze spánku do pozdnějších hodin.

V dospívání se člověk ustálí na jednom ze tří uvedených chronotypů, naposledy se u něj chronotyp mění ve stáří. Problém nastává v situaci, kdy jsou jedinci s vyhraněným chronotypem nuceni vstávat v době, kdy na to není jejich tělo připraveno.

Na sovy se nebere ohled

„Společnost je nastavena na rytmus ptáčat, což souvisí se začátkem školní výuky nebo pracovní doby. Na sovy často nebere ohled a ty pak trpí,“ soudí Janečková. Lidé s večerním chronotypem, tedy sovy, nejsou schopni usnout v dřívější hodinu, i kdyby se sebevíc snažili. Přesto jsou ráno nuceni vstávat v době, kdy pro ně z fyziologického hlediska ještě není ten správný čas.

Lékařské studie z posledních let ukázaly na souvislost mezi narušením délky či kvality spánku a vznikem mnoha onemocnění.

„Mezi ně bývají řazeny psychiatrické poruchy, metabolické, kardiovaskulární, pohybového aparátu či imunitního systému,“ říká autorka studie Eva Fárková z uvedeného ústavu.

Sovy jsou na poruchy metabolického systému náchylnější, a proto ustálení jednotného času by mohlo předcházet rizikovým situacím. Nejznámějším bojovníkem proti změnám času byl pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku, který už ale zemřel.