Sporné ustanovení říká, že odměna za znalecký posudek vyžádaný soudem činí podle náročnosti a míry nutných odborných znalostí 100 až 350 korun za hodinu práce. Od klíčového ustanovení se odvíjejí i další paragrafy, které umožňují podle okolností odměnu zvýšit i snížit až o desítky procent.

Senátoři se domnívali, že znalci jsou v Česku podfinancovaní a že vyhláška porušuje jejich právo podnikat. Upozornili také na možné porušení zákazu nucených prací nebo služeb a principu rovnosti v právech.

Posudky pro stát nejsou běžným podnikáním

ÚS v nálezu zdůraznil, že expertízy vyžádané státními orgány zpravidla tvoří jen část znaleckých příjmů. Znalci mají zakázky i z komerční sféry za tržní ceny, navíc znalectví není obvykle jejich jediným zdrojem příjmů, spíše je potvrzením jejich prestiže a znalostí.

Expertízy pro soudy a další orgány veřejné moci tak podle ústavních soudců nelze chápat jako ryze podnikatelskou činnost.

"Samotná povaha znalecké činnosti, vykonávaná pro orgány veřejné moci, představuje svojí podstatou činnost ve veřejném zájmu a je proto chybné ji interpretovat jen jako jakoukoliv jinou podnikatelskou činnost, jejímž primárním účelem je dosažení zisku," řekl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.

Stávající úprava podle nálezu určitý zisk nad rámec vynaložených nákladů zaručuje. ÚS připomněl, že ke znalecké činnosti nemůže být nikdo nucen. Středečního vyhlášení nálezu se žádný ze senátorů, kteří návrh podali, nezúčastnil.