„Když mi byl rok, rodiče se rozvedli a soud mě svěřil tátovi. Do dvanácti let to fungovalo, ale táta si po rodičovské dovolené už nenašel práci, a tak pracoval pro místního zemědělce, který byl spíš otrokář v moderním smyslu slova. Platil mu jen nárazově. Střídavě jsme byli bez elektřiny nebo bez plynu. Vařili jsme na propan-butanové bombě a topili přímotopem. Svítili jsme svíčkami nebo baterkou,“ popsal své dospívání ve vesnici nedaleko Olomouce František.

Jednoho dne k nim do obecní garsonky přišla sociální pracovnice, která rozhodla, že chlapec v takových podmínkách nemůže vyrůstat, a protože jeho matka o výchovu nejevila zájem, měl být svěřen do dětského domova.

Šikana v ústavu

„Než mě dali do domova, odvezli mě do diagnostického ústavu v Tršicích. Tam se rozhoduje, jestli dítě půjde odtamtud do pasťáku, nebo je hodné a poputuje do dětského domova. Já tam byl tři týdny, ale děti tam jsou i dva měsíce. Už na začátku, když jsem to tam viděl, se mi chtělo brečet. Myslel jsem, že si zvyknu. Jenomže ti kluci, ke kterým mě dali na pokoj, byli blázni,“ vzpomíná na krutou šikanu.

„Nenechali mě spát. Otvírali na mě okno v listopadu, močili na koberec v pokoji. Kouřili přímo tam. Kdyby měli zbraň, neváhali by ji použít. Vychovatelé s tím nedokázali nic udělat. Když už pak viděli, že se jen soustavně klepu, přestěhovali mě na jiný pokoj, na patro k holkám,“ svěřil se Právu František.

„Pak mě poslali do dětského domova v Litovli, ale já už byl tak na nervy, že jsem se hned první den ze školy do domova nevrátil. Utíkal jsem deset kilometrů po kolejích k tátovi. Byl jsem na něj v té době strašně fixovaný a hrozně se mi stýskalo. Ten mě ale, aby nebyly problémy, odvezl zpět. Chodil jsem tehdy do 6. třídy a najednou se objevila možnost, jak z toho všeho uniknout,“ vypráví František.

Stipendium pro nadané

V roce 2005 se otvíralo u Prahy gymnázium jednoho z nejbohatších Čechů, který sliboval dětem, které jsou v tíživé situaci, ale rády by studovaly, přidělit stipendium.

„Přijímačky byly nakonec na tři kola, ale dostal jsem se tam a od té doby žil na koleji. Na víkendy jsem jezdil k tátovi a do domova v Olomouci, který mě doteď podporuje a velmi mi pomohl. Školné bylo 47 tisíc na měsíc a ze 120 dětí nás tam bylo asi deset z dětských domovů. Ale nosili jsme uniformy a ty rozdíly se smyly. Navíc jsme tam takhle spolu žili sedm let, stala se z nás spíš rodina,“ vzpomíná na už konečně šťastné období.

V osmnácti letech podepsal s olomouckým Dětským domovem smlouvu, že u nich zůstane pod dobu studia v péči. Kromě finanční pomoci a zázemí Františkovi pracovníci domova sehnali i další organizace, díky kterým může nyní v Praze studovat vysokou školu.

„Například Nadace Terezy Maxové mi platí nájem. Jsou to tři tisíce měsíčně za pokoj u mámy mého kamaráda. Jak můžu, jezdím za tátou, ten bohužel i dál pracuje pro toho zemědělce a žije v buňce u něj na pozemku. Vídám i mámu. A můj plán do budoucna? Chci vystudovat a najít si dobrou práci,“ plánuje student mediální komunikace.

Je jak jednorožec

František jako chovanec dětského domova, který studuje vysokou školu, je však pořád výjimka, je tak trochu jako bájný jednorožec. Každoročně podle statistiky ministerstva školství opouští brány dětských domovů zhruba tisícovka mladých lidí. Letos do škol z dětských domovů chodí 4314 dětí, 471 půjde do první třídy a základní školu dokončilo 2455 žáků. Učební obor nebo střední školu navštěvuje 1442 z nich.

Podle výzkumu agentury Ipsos, který byl letos zveřejněn, ze 102 oslovených respondentů jich 71 procent získá po vystudování školy výuční list. „Takový průzkum se v prostředí dětských domovů nikdy předtím nerealizoval. Pracujeme s těmito dětmi již několik let a jsme velmi znepokojeni tím, že není stále vyřešena jejich integrace do společnosti ve chvíli, kdy domov opouští. Systémově u nás nefunguje ani jejich příprava na odchod, ani pomoc po odchodu,“ zdůvodnila motivaci k průzkumu, který se připravoval dva roky, Klára Chábová, předsedkyně organizace Mimo domov, jež si výzkum objednala.

O tom, že kritický moment nastane, když má dítě opustit dětský domov, ví společnost a její političtí představitelé už od roku 2004, kdy ministerstvo vnitra vydalo statistiku, podle níž je víc než 50 % dětí, které opustí institucionální výchovu, stíháno pro majetkovou trestnou činnost. A přibližně 70 % bezdomovců prošlo dětským domovem.