Příběhy týraných lidí začínají často paradoxně láskou, velkou a romantickou.

„S manželem a dětmi jsme se nastěhovali do bytu po babičce v Jablonci. Hned první den jsem ho potkala. Říkejme mu třeba Robin. Okamžitě jsem se znovu zamilovala. Pak to vzalo rychlý spád. Rozvedla jsem se, žila s dětmi. Po půlroce velké lásky se k nám nastěhoval natrvalo. A pak začalo peklo,“ popisuje Linda (31) okamžiky, které jí převrátily život.

„Začalo to fackami. Strašně žárlil. Myslel si, že mám doma nevěstinec a spím s cizími chlapy za peníze. Jednou mě na celý víkend zavřel v ložnici, abych ho nemohla podvést. Nedokázala jsem mu to vysvětlit. Pak brečel a omlouval se. Jenomže se to zhoršovalo. Bil mě vždycky tak, aby to nebylo vidět. Do ledvin a tak. Už měl zkušenosti, protože mi pak jeho sestra řekla, že ji jako malou tak mlátil. Dlouho mě neudeřil do obličeje,“ popisuje důmyslnost svého tyrana Linda.

Byla jsem těhotná a on mě zkopal tak, že už lékaři dítě nedokázali zachránit. Až tehdy jsem odešla

Vzpomněla si, že ji na začátku varovala i jeho matka, vědoma si zrůdné stránky svého syna. Sama totiž od svého manžela snášela násilí, když jejich děti vyrůstaly.

Stál jí na hlavě

K násilí nikdy nedošlo, když byly doma děti. Zamilovaná žena později zjistila, že její vyvolený bere pervitin. Okrádá ji o peníze a cennosti. Ale i tehdy byla láska silnější.
„Nakonec jsem do toho spadla i já. Chtěla jsem ho pochopit. A taky, když mě bil v těch stavech, tolik to nebolelo,“ poznamenala Linda.

„Přišla jsem o děti, vzal si je exmanžel. Ale ani to mi tehdy nestálo za to, abych byla schopná to ukončit. Jednou mě doběhl po hádce u rodičů v parku, zkopal mě tak, že jsem zůstala ležet s nohou vykloubenou v kyčli a v obličeji by mě nepoznala ani vlastní máma. Nehýbala jsem se, nebránila. Tak to bolelo míň. Zapálil si a stál mi na hlavě. Pak šla okolo paní, prosila jsem ji, ať zavolá záchranku. Ale běžela pryč. Až mě tam našla jeho máma a přivolala pomoc,“ popisuje hrůzné zážitky týraná žena. Ani tehdy Linda od Robina neodešla.

„Byla jsem těhotná a on mě zkopal tak, že už lékaři dítě nedokázali zachránit. Až tehdy jsem odešla. V léčebně jsem byla půl roku. Pak jsem pracovala v Německu, ale pořád jsem se vracela do závislosti. Byla jsem sama, na ulici. Až když jsem se chtěla zabít, řekla jsem si, že se zkusím dát dohromady. Zabít se můžu vždycky. A povedlo se to. Jsem pět let čistá, pracuju v Praze a děti vídám, kdy chci. Můj bývalý manžel je skvělý chlap a dobře se o děti stará,“ vypověděla Právu svůj příběh Linda.

Týrané ženy se nechaly nafotit

Byla jednou z těch, které se přihlásily na výzvu populárního Fotografa bez talentu, který fotografiemi s nalíčenými dobrovolnicemi chtěl poukázat na nebezpečí a hrůznost denního života obětí násilníků a tyranů. Jenomže v ten moment se ukázaly statistiky v praxi.

„Řekl jsem si, že oslovíme ženy z fanoušků mé facebookové stránky a zájemkyním na fotky namaskujeme falešné modřiny. Během hodiny se ozvalo asi sto padesát žen. Všem jsme poslali informace o projektu a jen mimochodem jsme se zeptali, zda se s domácím násilím již někdy setkaly. Z odpovědí bohužel vyplynulo, že se s týráním setkala skoro třetina těchto náhodně oslovených žen. Rozhodli jsme se tedy kampaň udělat autentickou a využít skutečných příběhů skutečných lidí,“ vysvětlil projekt Úcta bez talentu Fotograf bez talentu, který skrývá svou civilní identitu.

„Když jsem na to reagovala, nevěděla jsem, o co jde. Ale to, že pak třetina znala na vlastní kůži, o čem je týrání, mě nepřekvapilo. Z léčebny znám hrozivé
příběhy, třeba paní, kterou vysvobodilo až to, když jejího opilého manžela přejel vlak,“ dodala žena, která se nechala bít podle svých slov „jen“ dva roky.