Podobný podzim života si podle průzkumů přeje osm z deseti lidí. Nicméně podle lidí z praxe neexistují v ČR pro takovou péči dostatečné podmínky. Většinou to rodina ani za přispění terénních sociálních služeb nezvládne. Se stále rostoucím věkem dožití se totiž také zhoršuje zdravotní stav seniorů.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Dříve člověk umřel třeba na infarkt, ale dnes přežije tři infarkty a s moderními medikamenty se mu i lépe zachovávají životní funkce, ale třeba pro dýchavičnost není příliš schopen pohybu,“ popsal Právu lékař, který v rámci hospice pečuje o seniory dožívající v domácnostech.

Rodině z Jesenice pomáhala agentura zdravotního ústavu Most k domovu, která jí také vypracovala přijatelný scénář, jak se o babičku starat. „Rodina musí být silná a musí mít finanční zázemí,“ zdůraznil ředitel ústavu Jiří Kabát.

„Ze začátku nevěděli, jak získat maminku domů. Ležela v nemocnicích, na LDN, měla proleženiny, trpěla Alzheimerovou chorobou a byla takřka v permanentním bezvědomí. Ale oni hodně stáli o to, aby ji měli doma, i když verbální kontakt už nefungoval,“ vylíčil pro Právo.

Jen ojediněle

Z příspěvku na péči rodina zaplatila sociální služby, jako je denní stravování či hygienická obsluha, zajistili si i zdravotní péči, kterou hradí pojišťovny. Z příspěvku lze platit i tzv. odlehčovací služby, kdy se pracovník v sociálních službách stará o nemohoucího, aby si pečovatel mohl vyřídit osobní záležitosti nebo si zkrátka odpočinout.

Po pracovní době si totiž starou paní brala na starost opět rodina a další blízké příbuzenstvo. Babičce se proleženiny brzy zahojily, jednou týdně se probrala a všem vynadala – k obecnému potěšení, že s ní neztrácejí kontakt.

Tak to šlapalo od pondělí do pátku dva a půl roku. Když potřebovali vymalovat a babičku odvezli na tři dny do sociálního zařízení, už se jim nevrátila. Podle Kabáta je takový případ, kdy se rodina zvládne postarat o nemohoucího seniora po tak dlouhou dobu, ojedinělý.

Domnívá se, že systém tomu nepomáhá. Jednak mu vadí, že sociální a zdravotní služby fungují odděleně na základě dvou různých zákonů. Není mu třeba jasné, proč hygiena musí spadat pod sociální služby, když je běžnou agendou zdravotnictví.

Z příspěvku na péči se toho totiž mnoho pokrýt nedá. Jeho výše se odvíjí od čtyř stupňů závislosti na druhé osobě. Lidé s největším omezením samostatnosti ve 4. stupni mají nárok na 12 tisíc korun měsíčně, ti s nižším na 8000, 4000 a 800 korun.

Do 4. stupně jsou zařazováni lidé, kteří už se třeba sami nenajedí, nedojdou si na záchod a mají problém s komunikací. Ale i péče o lidi v 3. stupni je dost náročná.

Dlouhodobá péče o lidi s duševní nemocí, jako je demence, je strašně těžkáředitel zdravotního ústavu Jiří Kabát

Asistenční služba však může stát maximálně stovku na hodinu. Denní osmihodinová asistence se tedy z příspěvku vyčerpá za 15 dní. K tomu je třeba započítat další náklady, jakou jsou nákupy nebo různé zdravotní pomůcky.

Vše může skončit „vyhořením“

Příbuzný si tedy často musí vyjednat zkrácený úvazek, aby mohl zajistit nemohoucímu ­se­nio­rovi celodenní péči, pak se ale musí přizpůsobit nižším příjmům.

Jenže pečující osoby často musí živit ještě mladší generaci. Do toho je třeba započítat psychickou zátěž. Soukromý život pečující osoby se omezuje a občas nevděčná a nekonečná starost může přivést lidi k vyhoření.

A tak nakonec nezbývá než se obrátit na ústavní péči. „K nám chodí hlavně lidé ve stadiu, kdy vědí, že už to jinak nejde, kdy už brečí, že jim hrozí rozvod nebo odchod partnera. Ta péče je celodenní,“ řekl Právu Martin Scháněl, ředitel Domova důchodců Černožice v Královéhradeckém kraji.

„Dlouhodobá péče o lidi s duševní nemocí, jako je demence, je strašně těžká. To většinou rodina nezvládne,“ potvrdil Kabát. Podle Scháněla se však v poslední době lidé více snaží udržet si staršího příbuzného doma co nejdéle a až v akutním stadiu zaklepou na dveře ústavu.

Větší tlak ve městě

Jenže okolí ústavu tvoří venkov, kde v domcích bývá často světnice, kterou lze využít. Ve městech, kde je větší tlak na uvolnění bytů, tomu může být obráceně. Zná i případy, kdy příbuzní donutili seniora přepsat byt na ně, odvezli jej do LDN a pak se už senior neměl kam vrátit.

Nicméně starý zvyk, že důchodci patří do ústavů, už je na ústupu a lidé se čím dál více snaží své starší blízké zabezpečit. Takový trend dlouhodobě podporuje i ministerstvo práce a sociálních věcí.

Letos se začne také zkoušet, jak terénní služby posílit. Projekt kombinující mobilní zdravotní a sociální služby zaštítí ministerstvo zdravotnictví. Slibuje si od toho, že se ukáže, jaké výdaje jsou zapotřebí pro plnohodnotnou péči o seniora v domácnosti.