„Hlásí se nám stovky nových členů. Tak velký zájem nás překvapil. Samozřejmě jsme rádi a vypadá to, že nás budou následovat rybářské organizace v celé republice,“ uvedl hospodář Západočeského rybářského svazu v Plzni Jaroslav Vogl.

I když rozdáváním povolenek přijdou rybáři o příjmy v řádech stovek tisíc korun, hlavu si tím nelámou. „Rozpočet nám to nezruinuje. Víc než peníze vítězí pocit, že děti dostaneme od monitoru ven do přírody,“ dodal Vogl.

S „verbováním“ mladých rybářů začali v západočeském regionu už v loňském roce. „Celkově máme registrovány bezmála tři tisíce dětí, z toho téměř tisícovka jsou nováčci, kteří využili naší nabídku. Přitom jsme žádnou velkou kampaň nedělali, roznesli jsme jen pár letáčků po školách,“ pokračoval Vogl. Náborová akce bude pokračovat i letos.

K úspěchu přispělo podle Vogla i to, že děti nemusejí být povinně organizovány v rybářských kroužcích, jako tomu bylo v minulosti. „Projdou jen základním školením zakončeným jednoduchým testem. To vše v jeden den,“ vysvětlil rybářský hospodář. Děti přitom mají stejná práva a stejné povinnosti jako dospělí rybáři.

Bez omezení

„Žádná omezení pro ně neplatí, mohou chytat samostatně bez dozoru na dva pruty ve všech mimopstruhových revírech v Plzeňském i Karlovarském kraji. Samozřejmě jim náleží i úlovek,“ upřesnil Vogl. Za úspěch by považoval, kdyby ze všech dětí vydržela u rybářského sportu až do dospělosti alespoň třetina z nich.

Jako jedna z prvních se dočkala povolenky sedmiletá Karolína Sýkorová z Plzeňska. „Koupili jsme jí prut a starší bratr ji naučil nahazovat. Hned při svém prvním lovu všem vytřela zrak. Díky své trpělivosti chytila pětačtyřiceticentimetrového kapra,“ řekla její matka.

Jako krok správným směrem vidí aktivitu rybářů psycholog Petr Růžička. „Obecně platí, že pokud mají děti dostatek příležitostí k aktivnímu vyžití, je u nich menší riziko návykového chování. Nabídnout jim aktivitu, která by pro ně byla dostatečně atraktivní a zaujala je, není ale vůbec jednoduché. Jejich virtuální svět je mnohem zajímavější než ten reálný,“ uvedl Růžička.

Je to adrenalin

Lov ryb považuje Růžička za druh adrenalinové zábavy, která může u dětí vzbudit pocit dobrodružství. „Zajímají je věci, které mají ve svých rukách, mohou je ovlivnit a je z toho rychlý efekt. U rybařiny tohle všechno určitě platí,“ pokračoval psycholog.

Vedoucí plzeňského ekologického spolku Karel Makoň je z nápadu rybářů nadšený. „Tohle se jim skutečně povedlo, je to paráda,“ reagoval.

Ze svých zkušeností ví, že odtrhnout děti od počítačových her a přilákat je do přírody se stává tvrdým oříškem. „Děláme si to sami. Tady je jeden příklad za všechny. Zastupitelé městské části Doubravka nedávno zvedli ruku pro nákup počítačů do mateřské školy. Přitom většina těch dětí se venku vůbec neorientuje, nedokážou ani rozpoznat zvířata nebo rozdělat ohýnek,“ prohlásil Makoň.