Jak a s jakým očekáváním jste v roce 1989 vnímal listopadové události?

Neočekával jsem, že režim padne, očekával jsem, že padne příští rok v roce 1990, a jsem rád, že se moje prognóza o několik měsíců zmýlila.

Když se na tu dobu podíváte dnes s odstupem, naplnilo se vaše očekávání?

V zásadě ano, byla spousta chyb, například kupónová privatizace, ale základní směr byl správný, to znamená směr k tržní ekonomice a k politické demokracii založené nikoli na amorfních hnutích, ale na politických stranách.

Co vás za posledních dvacet pět let ve vývoji České republiky nejvíce zklamalo a co naopak nejvíce potěšilo?

Potěšilo mě zkrásnění českých měst a obcí, jimiž každoročně projíždím a vidím tento pozitivní vývoj. To, co mě zklamalo, je, že řada lumpů a zlodějů je stále na svobodě.

Jak jste si v roce 1989 představoval svou vlastní budoucnost a jak hodnotíte svých poslední pětadvacet let?

Svoji vlastní budoucnost jsem si představoval jako pracovníka Prognostického ústavu, do něhož jsem nastoupil v lednu 1990, a to, že jsem byl vtlačen do politiky, je dílo jiných, nikoli mě.

Co byste České republice popřál do příštích pětadvaceti let?

Aby se blížila skandinávskému modelu sociálního státu.