Spoluúčast pacientů v době krize zvyšovat nechceme, tvrdí ministr zdravotnictví

Tady vidím jasný závazek státu, aby se k veřejnému zdravotnictví postavil tak, jak si zaslouží.

Tím prvním je realizovat záměr, který zde byl již za pana ministra Holcáta a nebyl naplněn. Jde o odkup pohledávek zdravotních pojišťoven za státními podniky. Ta suma je 5,2 miliardy korun, ale dopad do státního rozpočtu by byl menší.

Podle informací ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny kdyby k této realizaci došlo, tak pojišťovna je schopna okamžitě vrátit návratnou půjčku 1,7 miliardy korun, kterou dostala v druhé polovině loňského roku. Takže dopad na státní rozpočet by byl asi 3,5 miliardy korun.

Druhá záležitost souvisí s ukončením poplatků za hospitalizaci. Pro lůžková zařízení to znamená roční výpadek příjmů 2 miliardy korun. V koaliční smlouvě je jasný závazek, že se bude zmíněná ztráta zdravotnickým zařízením kompenzovat. Chceme to udělat rychlou legislativní úpravou během několika měsíců tak, aby se suma dostala z rezerv státního rozpočtu do veřejného zdravotního pojištění a pak do nemocnic.

Nezamotá. Myslím, že pan Babiš se chová stejně jako každý jiný ministr financí. Napřed se ošívá, když má jakékoliv peníze vydat. Analýzy, které připravíme, budou velmi přesvědčivé. Systém veřejného zdravotnictví je na tom opravdu finančně velmi špatně, deficit tu je a stát se k tomu musí nějakým způsobem postavit.

Rezervy uvnitř systému jsou vyčerpány. Vláda, která bude o odkupu pohledávek rozhodovat, věřím, že na naše argumenty slyšet bude.

V řádu týdnů bych chtěl vše, co jsem říkal, jako komplexní materiál předložit do vlády.

V koaliční smlouvě je valorizace peněz za státní pojištěnce zakotvena. Vrátili bychom se k systému, který tady byl před mnoha lety a byl zrušen. V podstatě by měl být zaveden systém, kdy stát nebude dlužníkem za své vlastní pojištěnce a nebude to řešit, až když systém bude mít velké problémy, jednorázově.

Systém zdravotního pojištění se dostává do stále většího napětí i z jednoho prostého důvodu. Počet státních pojištěnců neustále roste. Přibývá seniorů, za které zdravotní pojištění hradí stát, přibývá i nezaměstnaných a to je totéž. Z toho plyne, že počet lidí, za které platí stát, se zvyšuje a naopak klesá počet aktivních plátců zdravotního pojištění. I z tohoto důvodu je třeba příspěvek státu narovnat.

Mechanismus ještě přesně stanovený není. Mělo by to být ale vždy navýšeno o nějaké absolutní ukazatele, které nebudou závislé na momentálním rozhodování politické garnitury.

Přesně tak. Chceme mechanismus valorizace příspěvku státu za státní pojištěnce dát do zákona.

Pokud myslíte onu pravidelnou valorizaci, tak bych rád, aby to bylo účinné už k 1. lednu 2015. Pokud myslíte ono mimořádné navýšení, tak by to mělo být v průběhu letošního roku.

Za ambulantní péči je ztráta vyčíslena na 1,2 miliardy, za recepty 1,7 miliardy korun. U léků ještě čekáme na analýzu lékárenské komory, protože víme, že velké lékárny nebo lékárenské řetězce onen poplatek vlastně nevybírají nebo ho zákazníkům hned kompenzují. Takže abychom náhodou nepropláceli něco, co v reálném životě není. Myslím si proto, že suma u receptů bude nakonec nižší. Je ale fakt, že výpadek těchto poplatků zásah do financí bude.

Možnosti jsou dvě. Buď formou státního rozpočtu, ale ten už bude zřejmě dost napjatý, anebo jako další zdroj vidím provázat to s dalším programovým slibem koalice a tím je snížení DPH na léčiva o 10 procentních bodů. To by mělo přinést úsporu 4 až 5 miliard korun. Tady bude hodně záležet na Státním ústavu pro kontrolu léčiv, jakým způsobem bude schopen zařídit, abychom náhodou nedotovali firmy. Uděláme vše pro to, aby zmiňovaný ústav vše zvládl a úspora se rozdělila mezi pacienty a mezi zdravotní pojištění.

To přesně teď neumím říct. Ale i když nakonec uspoří zdravotní pojištění o 10 procent víc než pacient, zase to bude pro pacienta, protože zdravotní pojišťovny peníze vydají na jejich léčbu.

Snaha zdravotních pojišťoven zavést pozitivní listy je chvályhodná. Chtějí ušetřit v rámci lékové politiky. Nicméně si myslím, že by to chtělo nějakou koordinaci, protože každá zdravotní pojišťovna to má jinak. Asi bude dobré to legislativně upravit. Nastavit pravidla. Směr, kterým se pojišťovny vydaly, je ale správný.

Ověřujeme situaci a náprava bude zjednána v průběhu několika dní.

Ze zákona nemůže. Pouze ty, které definuje zákon. V současné době jsou to jen poplatky za ambulantní péči a pohotovost. Za hospitalizaci ne.

Pokud jde opravdu o reálný sponzorský dar, to znamená, že pacient je spokojen s léčbou a po jejím ukončení chce nějakým způsobem zdravotnickému zařízení přispět, tak tomu se nebráním. Ale nesmí být za sponzorský dar označováno nelegální vybírání od pacientů.

Trochu bych pana ministra Babiše poopravil. Nedá se říci, že nikdo neví, kam tečou peníze odvedené na zdravotní pojištění. Náklady pojišťoven jsou určeny úhradovou vyhláškou, ministerstvo dohlédlo na to, aby zdravotně pojistné plány všech pojišťoven plně vyhlášku respektovaly, a toky peněz jsou tedy jasné.

Na druhé straně transparentnosti není nikdy dost, protože jde o veřejné peníze. Já sám počítám s důkladnou inventurou finanční situace všech částí českého zdravotnictví. Budou se zveřejňovat všechny smlouvy mezi zdravotnickými zařízeními a pojišťovnami a mezi zdravotnickými zařízeními a jejich dodavateli. Občané tyto informace budou mít dostupné na internetu.

Pro vládu připravíme analýzu, kde bude jasné, jak jsou toky peněz nastaveny. Myslím si, že tam ale není nic netransparentního. Možná by bylo na místě více informovat veřejnost, být aktivnější v tom, aby i běžný občan věděl, že peníze, které na zdravotnictví odvádí, jdou na léčbu pacientů.

…no vidíte. A to je přece nereálné. Budeme se asi trvale pohybovat v nějakém napětí mezi množstvím financí, které je schopna ekonomika na zdravotnictví dát, prudkým technologickým vývojem medicíny a zvýšeným očekáváním pacientů. Ti jsou dnes přes internet o nejrůznějších léčbách informováni a dožadují se jich. Z toho plyne, že tlak na poskytovatele péče je obrovský a nemají to jednoduché. Totéž se týká zdravotních pojišťoven.

Jsem zastáncem evoluční cesty. Nejlépe síť lůžkové péče upravují ti, kteří nemocnice vlastní. Ti musí vědět, která oddělení pacienti vyžadují a která ne. Proto by bylo dobré nastavit mechanismus úhrad tak, aby tento proces podporoval.

To, co zde bylo nastaveno, a hovořilo se až o redukci 10 tisíc lůžek, bylo kontraproduktivní. Mnohé nemocnice se vyděsily. Věděly, že by třeba mohly zredukovat některá oddělení, ale uvědomily si, že když to udělají, tak jim někdo zavře i ostatní oddělení. A v této atmosféře obav pak neudělaly ani rozumné změny.

Hodně v tom mohou udělat kraje jako zřizovatelé nemocnic. Měly by mít záruku, že když něco ušetří, tak ušetřené peníze zůstanou v jejich kraji a budou využity na rozvoj potřebné medicíny v kraji. Pokud se na takovémto mechanismu dohodneme, tak je možné se i dohodnout, co by se dalo změnit nebo zredukovat.

Je pravda, že spoluúčast z evropského pohledu u nás vysoká není, ale je třeba ji vidět v širší souvislosti. V bohatších evropských zemích, kde lidé mají větší finanční rezervu, vyšší spoluúčast není takovou zátěží jako u nás, kde spousta lidí je na hraně svých finančních možností a vydat další koruny je pro ně problém. Proto v době ekonomických těžkostí v žádném případě spoluúčast pacienta zvyšovat nechceme.

Chceme lidem ulevit například oním zrušením regulačních poplatků nebo zajištěním, aby v každé lékové skupině byl jeden lék bez doplatku pacienta, což dosud není.

Zákon dokonce byl přijat, ale nevstoupil v platnost. Obsahoval seznam nemocnic, které se povinně přemění. My nebudeme žádnému zřizovateli lůžkového zařízení nařizovat, jakou právní formu má pro své zařízení zvolit.

Předpokládáme ale, že nová forma bude tak zajímavá z hlediska řízení a daní, že bude pro ně lákavá. Přemění-li se nemocnice na neziskovou, bude osvobozena od daně ze zisku a zisk bude moci reinvestovat do svého dalšího rozvoje. Krajům jako zřizovatelům nemocnic už dnes moc nevyhovují jako forma řízení zdravotnických zařízení příspěvková organizace či akciovka. Proto si myslím, že pro kraje nová forma bude atraktivní. Stát to pro své nemocnice, tedy fakultní, využije také.

Hlavní je, aby vedení nemocnic nekupovala zařízení, která nevyužijí. Systémově tady chybí, i když dřív byla, ale pak byla zrušena, tzv. přístrojová komise. Chtěli bychom spolu s lékařskou komorou, zdravotními pojišťovnami ji obnovit. Každému návrhu na koupi drahého zařízení by měla předcházet analýza, zda je potřeba či ne.

Ministerstvo zdravotnictví není to, aby určovalo, jak se mají zdravotní pojišťovny k tomu zařízení chovat. Celý problém má několik aspektů.

První je historický. Smlouva byla uzavřena za velmi podivných a nestandardních podmínek. Druhý problém je ten, že se počítá s naprosto nereálnými počty pacientů i výší úhrad. Chápu, že centrum bylo postaveno za několik miliard korun, ale zdravotní pojištění není od toho, aby zrealizovalo každý byznys plán, který soukromý investor bude mít. Pokud si pamatuji, tak počet nasmlouvaných pacientů měl být asi 1500 ročně, ale podle odborníků, s nimiž jsem mluvil, je přemrštěný a pro ČR jde maximálně o 150. Ceny by také měly být srovnatelné s cenami, za které se léčí třeba v Německu. Z hlediska českých pacientů by ale bylo dobré, když tady takovéto zařízení je, tak aby za reálných finančních podmínek a počtu pacientů se v něm mohli léčit.

Lázním by měla pomoci rychlá změna indikačního seznamu v tom směru, že se prodlouží doba pobytu v lázních z 21 na 28 dní. To chceme udělat v řádu čtrnácti dní. Pak chceme přehodnotit, jak mohou pacienti čerpat opakovanou léčbu. To bude trvat několik měsíců. Chci projednat se zástupci sdružení lázní, aby byli trochu aktivnější. Mám informace, že mnohdy je problém, aby lékař pacientovi vůbec lázně napsal. Pacientů má hodně, a než by hledal, jak lázně napsat, raději to nedělá. Bylo by proto dobré připravit materiál, který lékařům dá návod, jak lázně předepisovat.

Slíbil jsem, že to bude v rámci ekonomických možností. Jakmile ekonomicky systém stabilizujeme, pak další z priorit bude růst platů zdravotníků. Pevně doufám, že by k tomu mohlo začít docházet už od příštího roku. Ne v řádu desítek procent, ale několika procent.

S placením amalgámových plomb zásadně nesouhlasím. Systém má na to, aby amalgámové plomby všem zajistil ze zdravotního pojištění.

Jinak občané ode mě mohou očekávat zklidnění situace ve zdravotnictví, obrat k normálu, aby byl čas na pozitivní věci, například rozvoj preventivních programů. Prevence je nesmírně důležitá, protože v budoucnu může šetřit zdravotnictví velké peníze.