„Vrátili jsme se domů. Naše mise skončila. Střídají nás kluci s výkonnými čerpadly. Jsou už v Čechách,“ potvrdil Právu velitel jednotky WASAR Moravskoslezského kraje Vojtěch Nezval.

Hasiče speciální jednotky WASAR poznáte snadno - jezdí v moderních vozech s oranžovými pruhy. Zde se přes most v Dobřichovicích vrací ze záchrany třinácti lidí, které obklíčila Berounka.

Hasiče speciální jednotky WASAR poznáte snadno - jezdí v moderních vozech s oranžovými pruhy. Zde se přes most v Dobřichovicích vrací ze záchrany třinácti lidí, které v chatách obklíčila rozvášněná Berounka.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Útvar se specializuje na zásahy při velkých katastrofách. Protože patří do mezinárodního systému, používá anglické označení WASAR – water, search and resuce (voda, hledání a záchrana).

Mají výkonnější čerpadla než místní

Stejně jako třicet mužů-záchranářů z WASAR bylo povodňové vlně stále v patách všude tam, kde voda vrazila do lidských domovů či vážně hrozilo protržení hrází, tak operativní skupina hasičů-čerpadlářů z Moravskoslezského kraje teď bude v Čechách pomáhat všude tam, kde se nebude dařit se vody a bláta zbavit vlastními silami.

Mají k dispozici výrazně výkonnější čerpadla, než například dobrovolní hasiči v obcích. Někde jedou běžná čerpadla místních hasičů na plný výkon už od samého počátku povodní, jako například u ostře sledované hráze v Mělníku-Mlazicích.

Zde se dobrovolní a krajští hasiči již několik dní snaží na snesitelné míře čerpadlem udržet průsak vody z podzemí a přímo hrází. Zatím úspěšně, navzdory tomu, že to bylo, jak říkají, o chlup.

„Nikdo nevěděl, co to udělá, jestli se to najednou neprovalí a nevezme nás zhruba čtyřmetrový sloup vody s sebou,“ přiznává jeden z dobrovolných hasičů.
Na hasiče nejspíš čeká těžká práce i desítky kilometrů od povodní. Deště byly tak vydatné, že vodu už nezvládla vsáknout ani půda v lesích.

V lesích padají podmáčené stromy, sesouvá se bahno a kamení

Nečekaně tak padají i jinak zdravé stromy. „Vstup do lesa jen na vlastní nebezpečí,“ varuje cedulka například u vstupu do pražského Klánovického lesa, který je od Vltavy 25 kilometrů daleko. V lese jsou ale jezírka a rozvášněné potůčky, místy malá bažina.

„Ale, to jen tak straší, aby se lesáci kryli, kdyby něco,“ mávne rukou místní pejskař. U některých hlavních cest jsou ale již vidět rozřezané padlé kmeny.

Řada porostů, například kolem Berounky, byla vydatnými dešti a vlhkostí zasažena ještě více, ze strání se sunou stržené tuny kamení smísené s blátem a čerstvě vyvrácenými stromy.