Soudci tak vyhověli návrhu 11 senátorů ČSSD, podle kterých vyhláška neplnila svůj smysl, protože nijak nezohledňovala náročnost sporu. Žaloby se totiž daly podávat jako přes kopírák, ale advokáti si přesto účtovali vysoké částky. Z vymáhání malých pohledávek se tak stalo výnosné podnikání.

Pohledávky jako zboží

"Lze pozorovat zajímavý společenský jev - z vedení sporů se stává podnikatelský obor," řekl soudce zpravodaj Jan Musil. Specializované firmy podle něj obchodují s drobnými pohledávkami jako se zbožím.

ÚS už před časem sice rozhodl, že u formulářových žalob o částky do 10 tisíc korun nesmí náklady přesáhnout výši původního dluhu, senátoři ve svém návrhu ale poukázali na to, že i přesto zůstala vyhláška nespravedlivá a jednotlivé soudy po republice si nález vykládaly různě.

„Původním smyslem přísudkové vyhlášky bylo zjednodušení výpočtu odměny za právní zastupování v občanském soudním řízení a odstranění průtahů způsobených účastníky řízení. Přísudková vyhláška tak stanovila náklady právního zastoupení paušální výší odměn právních zástupců, přičemž nerozlišovala složitost věci, časovou náročnost, počet provedených úkonů právní služby ani výsledek řízení před soudem. Tento systém se v praxi neosvědčil,“ konstatoval mluvčí soudu Vlastimil Göttinger.

„Přísudková vyhláška naopak motivuje věřitele k soudním sporům o bagatelní částky, přičemž jejich ziskem není samotný předmět sporu, ale paušální, a vzhledem k předmětu řízení nepřiměřená, výše odměny právního zastoupení. To vede ke vzniku trhu s bagatelními pohledávkami, během jejichž uplatňování převyšují přiznané náklady ty, které byly skutečně vynaloženy,“ dodal mluvčí.

Za články o byznysu s dluhy získal redaktor Práva Jindřich Ginter Novinářskou cenu 2012