Nejvyšší soud se otázkou odškodnění zabýval na základě dovolání muže, který žádal 121 500 korun za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou přípravného a trestního řízení.

Jeho stíhání pro vydírání začalo v roce 2003. Justice mu kompenzaci nepřiznala, a to právě proto, že řízení dosud neskončilo. Správnost rozsudku teď potvrdil Nejvyšší soud.

Je třeba dbát na to, aby stejný nárok poškozeného na odškodnění nebyl uplatňován zároveň.rozhodnutí Nejvyššího soudu

V případě překročení přiměřené délky řízení mohou soudy uložit obžalovaným mírnější trest. V rozsudku musí specifikovat, zda průtahy zohlednily a o kolik přesně trest zmírnily. Teprve poté může jiný soud v civilním řízení spravedlivě určit případnou další formu nápravy – buď samotné konstatování porušení práva, nebo peněžní kompenzaci.

Podle NS by v opačném případě hrozilo, že odškodnění by mohlo probíhat duplicitně. Trestní soud by mohl zmírnit trest a v civilním řízení by se nezávisle na tom domohl poškozený finanční náhrady. „Je třeba dbát na to, aby stejný nárok poškozeného na odškodnění nebyl uplatňován zároveň,“ uvedli soudci.

Konec v nedohlednu může přinést odškodnění

„Výjimku mohou představovat případy vyžadující zohlednění okolností subjektivní povahy, například vysoký věk či vážná nemoc poškozeného, které by snižovaly reálnou možnost jeho kompenzace, anebo situace extrémně dlouze vedeného trestního řízení s objektivně nedohledným koncem a bez možnosti uplatnění preventivních prostředků nápravy,“ rozhodl Nejvyšší soud.

Sjednocující stanoviska jsou závazná pro celou justici. Nejvyšší soud je vydává k otázkám, které různé soudy řeší odlišným způsobem.