Přestože Ústavní soud (ÚS) smetl ze stolu senátorský návrh na zrušení amnestie s tím, že není povolán k tomu, aby amnestii jako takovou vůbec zkoumal, Ekologický právní servis (EPS), který nabídl poškozenému právní pomoc, věří, že stížnost může být úspěšná.

Zatímco senátoři ve své stížnosti brojili proti amnestii jako proti právnímu předpisu, stížnost koncipovaná právníky EPS napadá prezidentův krok z pohledu zásahu do základních lidských práv. „Prezident nepochybně má při vyhlášení amnestie velice širokou možnost volného uvážení, ta ale není bezbřehá. I v tomto případě prezident musí, jako kterýkoli jiný orgán veřejné moci, respektovat základní ústavní principy, mimo jiné zákaz libovůle a zneužití svých pravomocí,“ argumentuje Pavel Franc z EPS.

Amnestie prý devastuje právní stát

„Amnestii a zejména její článek II. považujeme za mimořádně devastující počin pro hodnoty právního a demokratického státu. Podle našeho názoru je veřejným zájmem, aby byly vyčerpány veškeré možnosti právní obrany proti ní. Proto jsme nabídli právní zastoupení poškozeným a podali žaloby jiného charakteru než senátoři,“ dodal s tím, že ÚS by měl posoudit, zda amnestii jako takovou je potřeba chránit v přímé konfrontaci s právem člověka na spravedlivý proces.

Optimismus EPS ale trochu brzdí generální sekretář ÚS Ivo Pospíšil. „Když už jednou ÚS při senátorském návrhu řekl, že není k amnestijnímu rozhodnutí příslušný, nepředpokládám, že by nyní mohl říci něco jiného,“ prohlásil Pospíšil.

Pověřená soudkyně měla na amnestii jiný názor

Stížnosti by teoreticky mohlo nahrávat to, že jako soudkyně zpravodajka ji má na stole Ivana Janů, která nesouhlasila s názorem většiny pléna a zastávala stanovisko, že ÚS měl senátorský návrh na zrušení amnestie projednat. „Nechci spekulovat o tom, zda ten postoj soudkyně Janů může hrát nějakou roli v tomto konkrétním případě,“ řekl Pospíšil s tím, že zatím nelze spekulovat ani o výsledku stížnosti, ani o tom, kdy bude rozhodnuto.

Janů se postavila proti názoru většiny soudců a ve svém odlišném stanovisku tehdy uvedla, že není proti amnestii jako celku s tím, že jedná o jistý akt milosrdenství. Nicméně kritizovaný II. článek amnestie, který zastavoval trestní řízení, nemilosrdně zkritizovala.

„Hromadné zastavování trestních stíhání, pokud nejsou dány jiné společensky sdílené trestně-politické důvody, potom již nemusí být aktem milosrdenství, nýbrž prostou rezignací na hledání a nalezení pravdy, rezignací na rozhodnutí o vině a tím zároveň zpronevěřením jedné ze základních funkcí státu. Stát v závažných případech nemůže rezignovat na samotné rozhodování o vině, neboť by se tím zpronevěřil klíčovému úkolu, který je mu svěřen, a odepřel by společnosti integrační pocit očištění, katarze, o dalších funkcích trestního řízení ani nemluvě,“ napsala Janů.