Ve studentských volbách nanečisto byste jako prezidentský kandidát zvítězil. Nemyslíte si, že je to jen proto, že se mladým lidem líbí vaše neortodoxní vizáž?

Já si toho samozřejmě vážím. Studenti a mladí lidé jsou na prahu života. Vzpomínám si, že když jsem byl v jejich věku, všichni jsme chtěli měnit svět a mysleli jsme si, že to není problém, jen když bude dobrá vůle a lidi budou chtít. Tuto víru, navzdory tomu, že víme, že to není tak jednoduché, bychom neměli ztrácet. Neměli bychom si ji nechat vzít.

Co se týče vizáže, tu už řeším od začátku kampaně. Není to trochu divné? Pro mě je vizáž jen přidaná hodnota, ne podstata toho, co jsem. Když se všichni neustále budou vůči druhým jen vymezovat, kde to skončí? Pak nastane doba, kdy se nám někdo nebude líbit proto, že má nějaké boty, a pak proto, že si dal řízek. Pak to půjde do rovin, které budou končit hrůzně. Lidé by měli zapracovat sami na sobě než se pořád starat o druhé.

Naopak vymezil se vůči vám prezident Václav Klaus. Prohlásil, že má strach z toho, že by na Hradě seděl Tomio Okamura nebo vy. Posléze řekl, že kdyby vyhráli „někteří kandidáti“, měl by chuť emigrovat.

Tyto výroky pana prezidenta mě prostě baví. On má dar v té svojí neuvěřitelné aroganci a ješitnosti to podat tak, že pobaví. Co se týče toho prvního výroku, nevím, co mám společného s majitelem cestovní kanceláře, který to bere jako podnikatelský záměr. Co se týče toho druhého, já si pana prezidenta vážím, ale jestli chce emigrovat, tak ať emigruje. Pokud ne, tak já bych se s ním třeba i rád poradil.

Na jakou radu byste se ho zeptal?

On je skutečně ostřílený matador a profesionál. Proč se vzdávat rad profesionálů jen proto, že mají třeba jiné názory?

Kam byste chtěl po svém případném zvolení prezidentský úřad směřovat?

Často se mě jako kandidáta ptají na věci, které prezident nemůže řešit, protože takové pravomoci prostě nemá. Nebude chodit po vesnicích a řešit, že někomu nenesou slepice a došlo droždí. On nemá ani zákonodárnou iniciativu. Hlava státu je symbol, je to váha slova.

Nemám čas ani na to, abych objížděl hospodské sály s oblíbenou skupinou českého venkova, třeba s Evou a Vaškem, a sliboval u toho, že bude dobře.

Pokud ale nový prezident bude občanským kandidátem, měl by pořád uvažovat tak, jak uvažují lidé. Navíc já bych měl silný mandát v tom smyslu, že bych nebyl závislý na politické straně, která by mohla říct − my jsme tě sem dostali, tak teď mlč a dělej, co chceme.

Neomezuje se vaše kampaň příliš na velkoměsto? Myslíte si, že máte sympatizanty i na venkově?

Český venkov je kapitola sama pro sebe, tudíž záleží na tom, jak kde. Jsou vesnice, kde jako by se zastavil čas, a vesnice, které jsou neuvěřitelně aktivní a žijí občanským způsobem. Každý týden se tam vymýšlejí nejrůznější akce, všichni se zapojují a atmosféra je úplně jiná než v takové té vesnici, kde jsou všichni zavření za záclonami a posílají na sebe desítky udání na obecní úřad.

Já pochopitelně nemám ty prostředky, abych se rozmáchl a plošně oslovil český venkov. Kdyby na to bylo půl roku a bylo pěkně, nebyl všude metr sněhu, tak bych dál jezdil po republice. Ale nedovoluje mi to už ani časový horizont. Tři neděle jsou málo.

Vladimír Franz na tiskové konferenci

Vladimír Franz na tiskové konferenci

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Forma billboardů je něco, co bych nikdy nedělal. Odvádí mě to od řízení a brání mi to ve výhledu na krajinu. Navíc je tam většinou vedle té tváře napsaná nějaká nebetyčná pitomost. Už jsem k tomu naprosto rezistentní a přestal jsem to vnímat. Nemám čas ani na to, abych objížděl hospodské sály s oblíbenou skupinou českého venkova, třeba s Evou a Vaškem, a sliboval u toho, že bude dobře.

Jmenoval byste jako prezident vládu s KSČM?

Pakliže se bude někdo zase ptát, jaká byla chyba Václava Havla, tak je to právě měkký přístup k tomuhle problému.

Byl byste pro tvrdší přístup?

Stojí proti sobě dvě věci. Prezident slibuje hned v druhé větě slibu, že bude dodržovat Ústavu a zákony. Má dbát o stabilitu a demokracii, navzdory tomu, co se mu líbí a nelíbí. Já věřím, že není geopolitická situace jako v roce 1945 a 1948, za hranicemi nám nestojí Severokorejci. Chtěl bych věřit i tomu, že KSČM se už neskládá ze samých Miloušů Jakešů.

Pak tady máme něco jiného: myšlenka komunismu snad fungovala jen v jednom případě, kdy jezuité dali dohromady stát na pomezí Argentiny a Brazílie. Tam to nějak prosperovalo, měli všechno společné, a pak byl ten stát zničen. Ale v tomhle století, když si to zbilancujeme, osmdesát miliónů mrtvých v Číně, dvě třetiny Kambodže, o Koreji nemluvím, Barma a tak dále, a nakonec u nás odér těch čtyřiceti let, kdy to taky za to stálo…

Video

Air Franz One - část 1

Jediné, k čemu to vedlo, byl dokonalý systém politické policie. Čili po téhle zkušenosti, že se to vlastně nikde neosvědčilo, se vůči tomu začátkem devadesátých let nevymezit a neříct, že je to špatně… Neříkám, že se mělo věšet, ale mělo se jasně ukázat, toto je špatně. Což se nestalo. Když byla vůle někoho postihnout, tak to najednou nešlo, protože pršelo, nešla elektrika a nejel výtah.

Video

Air Franz One - část 2


Tedy k té dnešní KSČM…

Ta se od toho nijak nedistancovala. Chápu, že je pro ni dobrá reklama, že se tak jmenuje. Měla by mít ale aspoň slušnost k tomu, aby se jmenovala jinak. Ostatní strany mají dnešní komunisty jako strašáčka, kterého si ale docela hýčkají. Navíc se chovají jako zakuklené štáby komunistické strany. U nás se perou dvě strany a komunisté říkají, jak by to dělali sami úžasně, kdyby mohli.

Když ve Francii Mitterrand řekl komunistům − račte prosím, jen si poslužte, ukažte nám, jak se to má dělat, tak za půl roku bylo vidět, že také neudělali žádný zázrak a bylo hotovo. Teď to beru jako humor, ale možná by stálo za to udělat takový „školní pozemek“, vzít kraj nebo okres, kde po tom lidi skutečně touží, ten bych jim klidně přenechal. Kdyby se ukázalo, že je to skutečné.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo