Článek
Může za to zákonný paskvil, který i přes upozorňování ombudsmana v české legislativě léta přežívá. Svoz komunálního odpadu je totiž veden na jméno a zákonný zástupce za něj dosud nemá odpovědnost. Jestliže biologická matka obou dětí za svoz odpadu neplatila (i když žije), dluh si děti nevědomky s rodným číslem přinesly do náhradní rodiny.
Novelu má teď na stole Senát, který tento týden může zjevnou nespravedlnost vůči nezletilým dětem napravit. Za dluh bude výslovně odpovídat zákonný zástupce nezletilého. Už to ale nepůjde zařídit zpětně.
Od úředníků města Brna, kde obě děti bydlely se svou matkou, se Alena K. dověděla, že dluh za děti sama platit nemusí, ale po nabytí jejich zletilosti bude vyrovnání s městem řešit s dětmi exekutor. Dětem tak mohou pomoci od dlužných tisícovek jen milodary.
„Když ty děti žily u matky, která se o ně nestarala a samozřejmě ani neplatila svoz odpadu, narůstala jim dlužná částka u jejich rodného čísla. Teď, po letech, se úřady probudily a začaly dlužnou částku vymáhat,“ popsala Právu jednání s úřady Alena K.
„Doslova nám řekli, že jim je přece jedno, kde ty děti jsou a kde byly předtím, jim je úplně nejvíc jedno i to, kdo a kdy dluh uhradí, protože si přinejhorším počkají do zletilosti a pak to předají k exekuci,“ uvedla pěstounka.
Úředníci se podle ní bránili i tím, že v minulosti bylo možné dluh prominout, ale o tuto možnost samosprávy přišly minulý rok, když vstoupila v platnost novela daňového řádu, která to znemožnila.
Motejl se dětí zastával, marně
Podobných příběhů, kdy si děti nesou do života dárek v podobě tisícových dluhů a exekutorského biče, se internetové diskuse hemží. Právo například nedávno informovalo o případu 22leté Lindy Groškové, která se v létě dověděla, že dluží za čtyři roky svozu odpadu.
V době, kdy od čtrnácti let jako sirotek žila v dětském domě, přestala její opatrovnice platit poplatek za komunální odpad v jejím trvalém bydlišti – opět v Brně.
Linda, bydlící od 14 let v domově, ani zaměstnanci domova o tom neměli tušení. Po osmi letech nyní přišla exekucí o své úspory ze sirotčího důchodu, přes pět tisíc korun. Přitom byla jako dítě vyrůstající v ústavní péči po celou dobu dohledatelná stejně jako její zákonný zástupce.
Dnes Linda žije z částečného invalidního důchodu. Její příběh vyvolal vlnu solidarity, lidé se hlásili s nabídkami pomoci.
Že je zákon špatný, vědí zákonodárci nejméně od roku 2008, kdy je ve Sněmovně vyzval tehdejší ombudsman Otakar Motejl ke změně legislativy. Nicméně k žádnému výsledku jeho iniciativa nevedla.
Po čtyřech letech by se mohl problém dočkat řešení. Senát má na stole zákon z pera poslankyně TOP 09 Heleny Langšádlové, která na něm spolupracovala také právě se zástupkyní ombudsmana Jitkou Seitlovou.
Novela dává obcím možnost rozhodnout se, zda budou peníze vymáhat po nezletilém poplatníkovi, či po jeho zákonném zástupci. Zákon by měl Senát projednávat už tento týden, v platnost by mohl vejít v létě.
Mohla „nevyměřit“ a také „osvobodit“
Mluvčí ministerstva financí Radek Ležatka, pod jehož resort zákon o místních poplatcích spadá, upozornil, že také vláda předloží úpravu, která osvobodí od poplatku mladé lidi do 19 let, u nichž soud rozhodl o svěření do náhradní péče v určeném zařízení.
Připomněl ale, že obce vždy měly právo kohokoli od poplatků osvobodit. „Mohou prostě říct, že pěstouni toto platit nebudou,“ sdělil Právu Ležatka. Připojil ještě jeden instrument: obce podle něj mohly dluh v kterémkoli případě jednoduše „nevyměřit“.
Pro Alenu K. a další pěstounské rodiny, jejich ratolestí a sirotky už je ale pozdě. Zákony totiž nejsou rektroaktivní a ani vyměření poplatku nelze vzít zpět. Dotčené osoby jsou tak odkázány na solidaritu okolí.
Na otázku, zda by Brno mohlo proplatit vyměřený dluh formou daru, odpověděl mluvčí magistrátu Pavel Žára neurčitě: „K otázce daru nemám žádné podklady. Z praxe podotýkám, že některé úřady městských částí, které jsou opatrovníky některých dětí, řeší po vlastní linii úhradu dluhů, ale neznám metodiku komu, jak.“
Děti dluží Brnu už 15 miliónů
Podle něj je sporná i možnost dluhy nevyměřovat, jelikož by to bylo v rozporu s povinnostmi správce daně. „Neexistuje možnost, jak postavit jakékoli rozhodnutí samosprávy nad zákonné povinnosti. V tomto případě by postupoval špatně úředník, který by se řídil pokyny nadřízených,“ tvrdí Žára.
Prodlení v žádostech na proplacení poplatků si lze vysvětlit chybou v komunikaci mezi úřady. Žára uvedl, že správce poplatku nemá přístup k citlivým údajům, jakými je informace o osvojení. Jakmile zjistí novou adresu dítěte, zašle upomínku, ale to už může být pozdě.
Podotkl, že správce poplatku předpokládá, že do konce roku bude evidovat na 6500 nezletilých dlužníků na poplatcích s celkovým dluhem blížícím se 15 miliónům korun.
Podle Ležatky by se úřad do takových čísel nedostal, kdyby už po ombudsmanově urgenci v roce 2008 byl schválen zákon, který to měl řešit. Návrh ministerstva financí však prý kvůli zásahu tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka (SZ) schválen nebyl.
