Evropský výbor pro zabránění mučení při Radě Evropy tvrdí, že kastrace tyto lidi ponižují a mrzačí. Výbor tvrdí, že jde o nevratný krok, který zbavuje lidi plodnosti, má pro ně i jiné vážné tělesné a duševní následky a lidé se mu v Česku podvolují pasivně a nesvobodně, aniž by měli informace.

S takovým hodnocením nesouhlasí české ministerstvo zdravotnictví. Doporučuje vládě, která se bude problematikou zabývat zítra, aby se možnosti kastrací jako léčby pacientů − pachatelů nejtěžších sexuálně motivovaných trestných činů − nevzdávala.

„Považujeme za potřebné, aby indikování a provádění kastrací za účelem snížení rizika sexuálně motivované trestné činnosti osob, které trpí společensky nebezpečnými formami sexuálních deviací, bylo i nadále umožněno,“ tvrdí ministerstvo ve zprávě, kterou má Právo k dispozici.

Podle dokumentu nejde o trest, ale o lékařský zásah. Pacient podle zákona o kastraci musí požádat, souhlasit s ní. Musí dostat podrobnou informaci od lékařů, o jaký zákrok jde, i jaká jsou jeho rizika a důsledky.

Běžně kastrujeme chlapy s karcinomem prostaty a nikdo to nezpochybnil a neříká tomu mučení.sexuolog Jaroslav Zvěřina

Léčba umožní lidem se po určité době vrátit do společnosti. To ostatně byl i případ tzv. spartakiádního vraha Straky, který se v roce 1985 dopustil tří vražd a dvou pokusů, k tomu ještě mj. pěti znásilnění. V rámci ústavní léčby se podrobil kastraci a v roce 2004 byl propuštěn. Od té doby žije pod jiným jménem na svobodě.

Sadista bez zásahu ven nepatří

Představu, že by se ČR vzdala chirurgických kastrací právě u takovýchto lidí, odmítá i přednosta Sexuologického ústavu Jaroslav Zvěřina. Bez kastrace by útočného sadistu nikdy na svobodu nepustil.

„Byla by hloupost se toho vzdávat − vždyť běžně kastrujeme chlapy s karcinomem prostaty a nikdo to nezpochybnil a neříká tomu mučení. Je zajímavé, že u karcinomu − a jde na rozdíl od sexuálních deviantů o stovky pacientů − kastrace nikomu nevadí. U vrahů a sadistů ano,“ pozastavil se nad kritikou evropského výboru. Podle Zvěřiny v něm sedí lidé, kteří nikdy žádného takového pacienta neviděli ani neléčili.

Podle evropského výboru „nelze kastrace v kontextu léčby sexuálních delikventů považovat za lékařsky nutné“. ČR by tedy měla najít alternativní léčbu, která co možná nejméně člověka zasáhne. U nás se využívá psychoterapie a socioterapie, jejímž cílem je, aby si pacient uvědomil zvláštnost své sexuality.

Dále se podávají léky, které snižují produkci mužských hormonů či blokují mužské pohlavní hormony, případně mírní naléhavost sexuálních motivů. Této metodě se někdy laicky říká „chemická kastrace“.

Za 11 let bylo kastrováno 85 deviantů
V ČR se v sedmi psychiatrických léčebnách podrobilo za jedenáct let do konce loňského roku chirurgické kastraci 85 deviantů. Počet zájemců o tuto léčbu postupně od roku 2000 klesá.
Pacienti po zákroku zůstávají v léčebnách ještě nějaký čas, doba se pohybuje od šesti měsíců až do 18 let. Pak přecházejí na ambulantní léčbu. V současnosti je v ústavním léčení sedm kastrovaných mužů, v opavské léčebně žije jeden, který se podrobil zákroku již v roce 1999.
Zpráva ministerstva zdravotnictví pro vládu obsahuje i výsledky studií, které prokazují, že chirurgická kastrace je účinnější než hormonální léčba. Podle jedné z nich přiznalo recidivu po lécích osm léčených delikventů z 33, zatímco ani jeden kastrovaný muž ze stejného počtu sledovaných se recidivy nedopustil.
Jiná studie říká, že z 84 zkoumaných kastrovaných mužů nebylo jen 18 procent schopno pohlavního styku, 21 procent žilo ve stabilním partnerském vztahu se ženou. „Jen tři muži po kastraci spáchali další sexuální delikt, který však neměl agresivní charakter,“ tvrdí studie uváděná ve zprávě.
Podle evropského výboru proti mučení „chirurgická kastrace již není všeobecně uznávaným lékařským zákrokem při léčbě sexuálních delikventů“ a většina států ji prý postupně opouští z etických důvodů.
Podle sexuologa Jaroslava Zvěřiny ji využívají méně, ale umožňují ji i nadále svými zákony. Podle dokumentu pro vládu jde např. o Německo, Dánsko, Švédsko, Norsko,

Nemusí brát léky

Na stranu evropského výboru se staví Mezinárodní asociace pro léčbu sexuálních delikventů. Ta upozorňuje, že kastrovaní muži mají trvalé problémy v sexuálním životě, častěji trpí mj. osteoporózou, anémií, mají sklon k obezitě.

To jsou ale podle Zvěřiny věci, které se dají lékařsky zvládnout. Připouští, že jde často o mladší muže, nicméně tvrdí, že kastrace je účinnější a pro člověka příjemnější, protože po ní nemusí brát léky.

Podle asociace nebyl prokázán vliv kastrace na snížení pravděpodobnosti recidivy sexuálních delikventů. Za mylnou považuje představu, že kastrace dlouhodobě sníží libido, jež bude bránit dalším sexuálním deliktům.

Přesto zpráva ministerstva zdravotnictví shodně se Zvěřinou tvrdí, že snížení rizika recidivy u lidí, kteří tento zákrok podstoupili, je prokazatelné. Zatímco u kastrovaných pachatelů je pravděpodobnost opakované trestné činnosti jedna ku dvaceti, tj. mezi dvěma až pěti procenty, u ostatních forem léčby se dopouští opakovaného činu každý třetí pachatel, tedy 30 procent.