Překonal i prezidenta Václava Klause, jehož cesty za celý rok vyšly na 12,7 miliónu korun. Stejně stálo sedmnáct cest, které loni absolvoval ministr zahraničí Fischerovy vlády Jan Kohout. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) „prolétal“ 7,7 miliónu korun.

„Politik skoro nepřetržitě cestuje. Mnohé cesty jsou krátké a jakékoli dojmy, které při nich člověk získává, jsou opravdu jenom ,z rychlíku‘,“ napsal loni Klaus.

Tuto jeho tezi zatím ale nepotvrzuje premiér Petr Nečas (ODS). Ten se po svém červencovém nástupu do funkce držel více doma – za půl roku procestoval 4,1 miliónu korun.

Vyplývá to z přehledu plánovaných nákladů na zahraniční cesty nejvyšších ústavních činitelů za rok 2010, který se podařilo Právu získat.

Kromě plateb za loňský rok docházejí ještě zbývající faktury za cesty v předcházejících letech. Největšími doplatky za rok 2009 tak bylo 5,6 miliónu za Klausovu cestu do Peru a Brazílie a dalšího půldruhého miliónu za jeho pobyt v USA ve stejném měsíci.

A také bylo nutno srovnat dvoumiliónový účet za cestu Fischera do Mongolska, na Filipíny a po dalších státech Dálného východu. Jeho tehdejší cesta stála celkem 7,5 miliónu. Sklidil za ni kritiku politiků, jimž se nelíbilo, že v době ekonomické krize jezdí na cesty, které podle nich neměly valný význam.

O tom, že pořádek musí být i ve státních účtech, svědčí i faktury ve výši 357,16 koruny z Klausovy cesty do Belgie a Německa či 303,80, tedy dluh za jeden z bruselských pobytů někdejšího premiéra Mirka Topolánka.

Nejvíc do USA

Miliónových cest se loni uskutečnilo patnáct. Nejdražší mezi nimi byly dvě Fischerovy mise do USA v rozmezí tří měsíců za pět a čtyři a půl miliónu korun. Jednu z nich přitom spojil s pobytem na olympiádě v kanadském Vancouveru, kde otevřel český dům v olympijské vesnici.

Do Vancouveru odmítli tehdy jet Klaus i Topolánek. Prezident na protest proti vízům, premiér z obav, že ho rozcupují, kdyby jel za peníze českého olympijského výboru.

Dalších 4,5 miliónu spolykala i Fischerova cesta do Kambodže a Mongolska. Z této sumy byly zatím proplaceny tři pětiny.

Klausovi chybějí tři země v Evropě

Klaus loni absolvoval 14 cest. „Počet mých služebních čili nesoukromých cest do ciziny ročně po celých 20 let kolísal mezi čísly 20–30. Byly to cesty velmi různorodé. Byly mezi nimi cesty jednodenní, ráno tam, večer zpátky,“ napsal Klaus v knize Zápisky z cest, kde shrnul své postřehy, které vycházely v Právu a na Novinkách cz.

Loni vyjel Klaus mimo Evropu do USA a navštívil Kuvajt a také Libyi, kam by – jak tehdy napsal ve svých zápiscích psaných pro Právo – na bilaterální návštěvu nejel. Přivedl ho sem tedy třídenní summit EU–Afrika.

Ve své knize se svěřil, že v Evropě mu „chybí“ už jen Malta, Moldavsko a Bělorusko. „Nevím, jestli tam někdy pojedu. Zcela jsem zatím při svých cestách vynechal zakavkazské země – Arménii, Ázerbájdžán, Gruzii. S výjimkou Egypta, Tuniska, Nigérie a Jižní Afriky chybí celá Afrika,“ napsal prezident.

Náklady za zahraniční cesty našich vrcholných politiků i přijetí těch cizích již léta dosahují kolem 70 miliónů korun ročně. Pravidla jsou již deset let neměnná: každou cestu včetně finančního zajištění a počtu doprovodu schvaluje vláda.

Prezident si může za státní peníze vzít až sedmnáct osob, premiér dvanáct. Pravidla ale umožňují tento počet zvýšit v případě, kdy politika doprovází jeho manželka, kdy jede s premiérem i vicepremiér nebo kdy jde o cestu do více států.