Navenek to tu vypadá jako v běžné škole. Tabule, lavice. Místo žáků jsou tu však lidé bez práce, které vzdělávací program vrátil do pomyslných školních lavic. Sedm žen a dva muži zde dostali šanci alespoň zčásti dohnat naprostý nedostatek základních školních vědomostí.

„Já se stydím psát na tabuli,“ odmítá výzvu další žena. „Ne, já taky nechci,“ ostýchá se vypočítat jednoduchou úlohu starší dáma. Nakonec se zvedne pětačtyřicetiletá Eva a vypočítá dvacet procent z tisícovky. Přestože viditelně chápe rychleji než ostatní, jediné, co by ve svém životě změnila, je nedostatek vzdělání.

„Nedokončila jsem ani devátou třídu, protože otec onemocněl a rodina potřebovala peníze. Šla jsem do práce v patnácti. Teď už vím, že kdybych se ve škole víc snažila, mohl můj život vypadat jinak,“ připouští.

Lektorka jí a dalším devíti lidem pomáhá pracovat s textem, učí je pochopit rozdíl mezi dvacetiprocentní slevou a dvacetiprocentní cenou, vysvětluje úskalí půjček bez smluv nebo na vysoký úrok. Bojuje s naivitou, jež nejméně vzdělané často přivede do bezedné dluhové pasti. A čelí nedůvěře, kterou mají její žáci sami v sebe.

„Stejně to k ničemu nebude. Práci neseženu,“ shodují se. Jejich požadavky jsou přitom nepatrné. „Můžu dělat cokoliv, je mi to jedno,“ zní odpověď většiny z nich. „Třeba uklízet záchody,“ rozhodí rukama muž s delšími vlasy.

Chtěla by zpátky do továrny

Evin sen má reálnější podobu. „Chtěla bych zase dělat někde ve fabrice. Pracovala jsem v zóně v Žatci, než začali propouštět, a moc se mi to líbilo,“ posteskne si.

Přestože japonský investor už zase nabírá nové síly, Eva podruhé přijímací procedurou nejspíš neprojde. Zájemci o práci totiž musí vyplnit dotazník. „Ne že bych vůbec neuměla číst, ale asi tak jako druháci. A když mám ten papír vyplňovat rychle, začnu zmatkovat a nenapíšu nic pořádně,“ zahanbeně odvrací hlavu.

Matce čtyř dětí totiž chybí to, co dalším devíti účastníkům pilotního kurzu mosteckého pracovního úřadu: funkční gramotnost. Umějí trochu číst, ale nechápou smysl textu. Složitějším větným konstrukcím nerozumí a většinou se o to ani nesnaží. Nejsou schopní porovnávat informace. Asi stovka lidí z Mostecka neumí číst nebo psát vůbec.

Negramotní jsou nejvíce zadluženi

Největší podíl negramotných lidí je podle ředitele ÚP Oldřicha Malého ve skupině mezi 16 až 18 lety a 40 až 50 lety. „Tito lidé jsou také nejvíc zadlužení,“ uvedl.

Údaje Českého statistického úřadu počty negramotných nebo funkčně negramotných neuvádějí. Nabízejí však porovnání dosaženého vzdělání. Například v roce 1950 bylo u nás necelých 62 tisíc lidí bez vzdělání, o padesát let později jejich počet vzrostl na 113 tisíc.

Nižší vzdělanostní úroveň potvrdily průzkumy mezi příslušníky romského etnika. Základní nebo neukončené základní vzdělání mělo 65,4 % Romů a další desetina neměla vzdělání žádné.

Nejvíc lidí se základním vzděláním žije v Karlovarském a Ústeckém kraji, statistiky zaznamenaly v obou regionech současně také nejnižší podíly vysokoškolsky vzdělaných lidí. V okresech Sokolov, Chomutov, Litoměřice a Teplice je počet vysokoškoláků nižší než pět procent.