Gross v pondělí řekl, že na ni začal pracovat v letech 2001 nebo 2002 a obhájil ji na katedře finančního práva v roce 2004, tedy dva roky předtím, než začalo být podle zákona povinné ukládat rigorózní práce do fakultní knihovny.

Právo mohlo do dokumentu pouze nahlédnout. Ověřit její pravost má znalecká laboratoř, kam ji chce Gross poslat. „Věřím, že podle lepidla, podle tisku se musí dát nějakým způsobem poznat, jestli je stará měsíc anebo pět let,“ uvedl v pondělí ve své advokátní kanceláři, která sídlí ve stejné budově jako kancelář jeho někdejšího šéfa Eduarda Bruny na pražské Florenci.

„Na té práci jsem začal dělat už někdy potom, co jsem absolvoval magisterské studium v Praze, ale pak jsem ji na delší dobu přerušil, protože jsem neměl moc času,“ prohlásil.

Oponenturu mu prý dělal Daniel Telecký, tedy současný předseda akademického senátu fakulty a blízký spolupracovník bývalého proděkana Milana Kindla. Oba pak seděli v komisi, která o udělení titulu JUDr. rozhodovala.

„Pak tam byli ještě dva nebo tři lidé, tedy daleko víc, než by tam asi podle regulí mělo být. Bral jsem to tak, že je to spíš dáno tím, že jsem asi známý,“ prohlásil Gross.

Na otázku, jak probíhalo samotné řízení, odpověděl: „Myslím, že tam bylo nějakých pět, šest doplňujících otázek, trvalo to tak hodinu. Myslím si, že to nic nestandardního nebylo.“

Gross: Chvíli mi trvalo, než jsem svou rigorózní práci našel

Bývalé vedení fakulty i rektor tvrdili, že vaši práci mají v trezoru, ale nakonec se zjistilo, že tam není. Jak si vysvětlujete, že zmizela vaše práce?

Já fakt nevím. Jen prostě vím, že když jsem se třikrát stěhoval, tak při stěhování může dojít k nějakému nepořádku. Mimochodem já sám jsem si v první okamžik, kdy ta kauza vyvstala, říkal, kde vlastně tu rigorózní práci mám. Taky mi chvilku trvalo, než jsem ji našel. Měl jsem vytipována tři čtyři místa, kde bude.

Je podle vašeho osobního, neskromného názoru ta rigorózní práce kvalitní?

Vždy jsem se snažil vyhnout tomu, abych hodnotil sám sebe nebo věci, které jsem dělal. Čerpal jsem z řady materiálů a řady knih, které jsou samozřejmě, tak jak to musí u takovéto práce být, její součástí (ukazuje na poslední stránky své rigorózní práce). Mám pocit, že to je slušná práce. Určitě rozsahem přesahuje to, co je předepsáno příslušnými předpisy, což znamená, že má o patnáct stránek víc, než má mít.

Proč jste se rozhodl dělat rigorózní řízení právě v Plzni, když jste studoval celá práva v Praze?

Jestli si vzpomínáte, tak mě některá média napadala, že jsem to měl v Praze určitě usnadněné, tak jsem chtěl hledat jiné prostředí, což dnes vidím, že jsem si tím hodně pomohl. Teď s pětiletým zpožděním to vypadá divně, ale podle mého názoru plzeňská právnická fakulta neměla špatnou úroveň a já znám spoustu právníků a advokátů z plzeňské fakulty, kteří patří ke špičce. Současná situace je musí hodně poškozovat, ale úroveň tam byla dobrá.

Spekuluje se o tom, že jste tam šel i díky kolegovi advokátovi Eduardu Brunovi, u něhož jste dělal koncipienta a s nímž jste měli působit na soukromé vysoké škole v Karlových Varech.

Nikdy jsem tam nepůsobil. V určité fázi jsem dostal nabídku přes kolegu Brunu, abych pracoval i s ním v rámci vysoké školy v Karlových Varech. Ale nakonec se to asi před rokem v bulváru nějak medializovalo. To jsem neměl zapotřebí a škola také ne, takže se ta spolupráce na té úrovni neuskutečnila.

Ani nezačala?

Ani nezačala. Akorát mě tam nechali ještě nějakou dobu viset na webových stránkách.

 Celý rozhovor si můžete přečíst v úterním vydání deníku Právo.