Je středa odpoledne, vracíte se z Rumunska, kam jste z Prahy vezli tělo romského „prince“ Iona Miclesca. Obešlo se vše bez problémů?

Cesta byla dlouhá, ale bezproblémová. Romští příbuzní zesnulého spolupracovali, snažili se pomáhat, jak mohli, hledali vhodné benzínové pumpy. Jedno auto jelo před námi, netuším, jestli to byl nějaký jejich šéf, ale zřejmě ano, protože se všichni podle něho řídili.

Nevím přesně, jestli šlo o 15 nebo 20 aut, počet se různě měnil. Zpomalili jsme v Rumunsku, protože se přidávala další a další auta. Pravděpodobně se telefonicky spojili, další lidé po cestě přisedávali do aut v koloně.

Vznikl tedy takový smuteční automobilový průvod.

Bylo to veliké, jeli jsme třicítkou zhruba 15 kilometrů přes městečko. Bylo vidět, že místní lidé vědí, o co jde. Smekali čepice, vzdávali hold, někteří také klečeli.

Vezli jste tělo mrtvého mladíka do kostela, jak tvrdili někteří Romové?

Ne, zastavili jsme před místem jeho bydliště. Rodina už čekala. Otevřeli jsme vzadu vůz, rodina sama si odnesla rakev do domu a hned se s námi rozloučili.

Nepustili vás tedy dovnitř?

Ne, vůbec jsme se dovnitř nedostali, nikdo nás tam nepustil. Byli jsme jen v ulici před ním, zhruba sto metrů od něj. Jakmile jsme otevřeli auto, spousta pozůstalých se k němu nahrnula. Šest chlapů zdvihlo rakev s ostatky a odnesli ji do domu. Vzápětí se za nimi vydal zbytek davu.

Kolik mohlo být na místě lidí?

Dvě stě určitě. Bylo to velmi emotivní, ženy i mladí kluci plakali. V Česku takový pohřeb prostě neuvidíte.

Nevyfotografovali jste to?

Ne, nedovolil bych si to. Když jsme přijeli, neměl jsem z toho dobrý pocit. Bylo to tak emotivní, že i se mnou zamávalo, jak to prožívají. Šlo o můj první výjezd do Rumunska do takové komunity. Měl jsem trochu obavy, ale musím říct, že my Češi se nemůžeme rovnat, pokud jde o kulturu rozloučení se zesnulým. Romové „princi“ vzdali hold, úctu, nevím, jak to víc přiblížit, loučili se s ním, jak nejlépe umějí. Snad ani slovo důstojně není úplně výstižné. Fotit bych je u toho nemohl.

V Rumunsku musí být horko. Byla váš Ford Transit na to vybaven? Neviděl jsem, že by měla na střeše vývod chladícího zařízení...

Samozřejmě jsme měli klimatizaci. Nikdo z naší firmy si nedovolí poslat auto bez ní. Klimatizace, které se dávají na střechu vozu patří k těm levnějším. Lepší je vestavěná s chlazením zespodu. Celý prostor auta, který slouží k převozu zesnulých, je klimatizován.

Vzadu je ventilátor instalován hned u dveří, u stropu je šest průduchů. Nedovolil bych si jet jiným autem, riskoval bych pokutu za tisíc eur (téměř 26 tisíc korun). Pokud někdo tvrdí, že jsme nebyli vybaveni chlazením, je to fáma.

Znamená to, že jste tělo zesnulého odevzdali ve stavu, v jakém jste ho vyzvedli?

Klimatizaci jsme měli zapnutou celou dobu, proto jsme také často tankovali. Nápor byl velký a v Rumunsku je opravdu vedro, na sluníčku se nedalo vydržet. Nedovolili bychom si to jinak a ještě to umocňuje komunita našich klientů, jejichž obyčejem je otevírat rakev a loučit se se zesnulým. Tělo zesnulého jsme předali v pořádku, nejsme žádní amatéři.

Rumunskem ve středu dopoledne otřáslo zemětřesení střední síly. Ani to vám nezkomplikovalo cestu?

Nevím o něm, i když je pravda, že po cestě jsme jeli kolem skály, kde dělníci odstraňovali ze silnice velké odlomené kusy. Museli jsme vždy čekat u semaforů, zhruba půl hodiny. Šlo o tři nebo čtyři takové zátarasy. Netuším ale, jestli se balvany odlomily vlivem zemětřesení, nebo byly uměle odstřeleny. Šlo ale asi o jedinou komplikaci.

V úterý trvalo skoro celý den, než jste z Prahy odjeli. Co způsobilo to zdržení?

Šlo o překlep v dokumentech v kolonce národnost. V nemocnici napsali, že zesnulý měl českou národnost i občanství. Tím se vše pozdrželo, jiné zdržení bylo na rumunské ambasádě. Naše papíry ale byly vyřízeny bez problémů. Asi s repatriacemi neměli velké zkušenosti, posílali nás tedy od čerta k ďáblu.

Kdy myslíte, že budete zpět?

Vidím to tak na čtvrtek brzy ráno, nejdříve 5. hodina ranní, když vše půjde v hladce. Ale každou chvíli je tu nehoda, rumunští řidiči jezdí dost impulzivně.