Článek
Ke cti politikům tak může sloužit pouze to, že v rámci reformy veřejných financí byli ochotni kývnout na zmrazení vlastních platů, a to od roku 2008 až do konce roku 2010.
"Mám nejnižší plat ve Sněmovně," kasal se ve středu před novináři šéf sociální demokracie Jiří Paroubek. Předseda ČSSD tak reagoval na dotaz, zda by namísto avizovaného snižování platů manažerů polostátních firem neměli politici začít u sebe. Nejen podle Paroubka však chybí pro podobné opatření ve Sněmovně vůle.
Systém náhrad je nepřehledný
S velkým odhodláním zrušit některé výsady politiků přitom ohlašoval změny např. šéf Sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD). Už loni v dubnu veřejně sliboval do konce roku novelu zákona o platech ústavních činitelů. Podle ní by se sloučil do jedné částky hrubý měsíční plat a tzv. nezdanitelné náhrady na dopravu, reprezentaci a stravování. Základní plat poslance činí 61 400 korun hrubého a náhrady až 43 300 Kč měsíčně. O konkrétní souhrnné částce nechtěl mluvit.
Se sumou 270 tisíc hrubého měsíčně naopak vyrukoval šéf senátního ústavně právního výboru Jaroslav Kubera (ODS), který je rovněž zastáncem sloučení všech příjmů zákonodárců do jednoho. Tato suma by mimochodem překonala i plat europoslanců, který bude od letoška činit 7000 eur, tedy 190 tisíc korun (bez dalších požitků).
„Současný systém poslaneckých, ale i senátorských platů a dalších hmotných náhrad je nepřehledný,“ uvedl tehdy Vlček. „Čekal jsem na podporu ze strany svého poslaneckého klubu. Ta se dostavila, a proto do konce roku chci připravit paragrafové znění příslušného zákona,“ slíbil tehdy šéf komory.
Vlček: dělám na tom
Uplynul rok a Vlček Právu řekl: „Dělám dál na tom, co jsem slíbil, pro mě nic nekončí.“
Jenže problém je v tom, že ani sebelepší návrh již nemá šanci na schválení do konce volebního období. Vše, co bude navrženo ve Sněmovně a nestihne se schválit, říjnovými volbami padne pod stůl.
A stejný osud čeká i další Vlčkovo předsevzetí, podle kterého by měli být poslanci trestáni za neomluvené absence. Vlček chce sankce prosadit do zákona o jednacím řádu dolní komory.
K zavedení sankcí pro absentéry přitom stačí velmi málo: čtrnáct let platný zákon o platech ústavních činitelů stanoví, že za dvě neomluvené absence může přijít poslanec či senátor o polovinu platu a náhrad, za čtyři absence pak o celý plat i náhrady.
Nejsme v pracovním poměru, brání poslanci své absence
Ale ani po čtrnácti letech nebyli poslanci ochotni schválit, kdo by o krácení jejich platu měl rozhodovat. Podle Vlčka by to mohl být mandátový a imunitní výbor.
Pravdou ale je, že i tzv. omluvené absence jsou často jen formalitou, neboť nikdo nezkoumá, zda jsou oprávněné. Pokud se politik rozhodne v době jednání parlamentu vyrazit třeba na dovolenou, nikdo mu v tom nezabrání. Stačí jen šéfovi komory zaslal omluvu znějící – zahraniční cesta, rodinné či zdravotní důvody nebo prostě „omlouvám se na jednání tehdy a tehdy“.
„Nejsme žádní školáci a nejsme ani v pracovním poměru,“ hájí se s oblibou politici proti výtkám o jejich nekontrolovatelném absentérství. Naopak se zrušením bezplatné veřejné hromadné dopravy, na kterou navíc berou zákonodárci desetitisícové částky měsíčně, politici navenek vždy souhlasí. Jakmile ale dojde na lámání chleba, "skutek utek". To je i případ posledního pokusu o zrušení této výsady.
Loni v červenci Karel Šplíchal (ČSSD) navrhl politikům tuto výsadu zrušit novelou platového zákona. Jenže jeho nápad poslanci pravidelně z programu každé schůze vyřazují. Šance na schválení do konce volebního období je tudíž nulová.
„Mrzí mě to, ale co mám dělat,“ řekl Právu Šplíchal. V jedné větě pak shrnul důvody, pro které většina obdobných návrhů ve Sněmovně padá pod stůl: „Prostě tady chybí vůle.“
A co s širokým pojetím imunity českých zákonodárců? I v tomto případě poslanci ukázali „vůli“, v překladu nechuť.