Pane ministře vnitra a místopředsedo ODS, prezident Václav Klaus kritizuje vaši stranu za námluvy s exprezidentem Václavem Havlem. Nehrozí kvůli tomu vaší straně rozkol?

Jsem přesvědčený, že nikoliv. Na jedné straně platí, že strana nesmí zapomínat na své kořeny, a ten v dobrém slova smyslu „klausismus“ v ODS zůstává a zůstane. Vedle toho se každá strana musí neustále rozhlížet a být v interakci se svým okolím. Musí prokázat vysokou míru schopnosti přizpůsobit se změně prostředí, aniž by zapomněla, odkud vzešla. A v tomto směru má ODS pevné kořeny a chce mít logicky košatější korunu.

Nicméně například poslankyně Dundáčková už kvůli tomu hrozí odchodem z ODS. Neobáváte se, že další budou následovat?

Vsadím se, že ve vaší redakci také neplatí, že mají všichni na všechno stejný názor. Takovéto názory samozřejmě existují a považuji je za naprosto přirozené. Je to společenství zhruba třiceti tisíc lidí. Byla by chyba tyto názory umlčovat, ale byla by ještě větší chyba je přeceňovat v okamžiku, kdy nejsou většinové a neznamenají podle mě žádnou hrozbu rozštěpení ODS. Je to na jejich svobodném rozhodnutí, jakým směrem se dál vydají. Jakkoliv mi je to líto, tak to budu brát jako realitu, která ODS neohrozí a její šanci na volební úspěch také ne.

Rozpad strany tedy nehrozí?

Rozkolu se neobávám ani náhodou, absolutně drtivá většina na zasedání výkonné rady se přihlásila k principu, který jsem popsal v obrazu toho stromu. Máme pevné kořeny, ale pokud chceme uspět, nesmíme být jen ubohý uschlý pahýl, ale musíme mít širokou a rozkošatělou korunu.

Může se váš rozchod s prezidentem negativně projevit na podpoře voličů?

Otázka je, jestli se rozešel on s námi, nebo my s ním. A podle mě platí teze první. Václav Klaus se stal svébytnou politickou osobností na české scéně a jasně se vyhranil z pohledu svých preferencí a podpory jiným politickým subjektům než je ODS. Co mne na tom lidsky a osobně mrzí, je to, že se vymezuje proti těm, kteří udělali maximum, aby byl dvakrát zvolen prezidentem a bez jejichž hlasů by nikdy prezidentem nebyl.

Nicméně říkám, že si to dobré ze společného soužití ve svých genech uchováme, ale musíme být schopni reagovat na své okolí. Buď zvolíme rovnou a pohodlnou cestu, tedy dvacetiprocentní jasně vyhraněné strany obehnané vysokými ploty, nebo si vybereme klikatou a trnitou cestu, která je podstatně náročnější, ale skýtá možnost čtyřicetiprocentní voličské podpory. To je jediná šance, aby ODS mohla být tím jednotícím prvkem pravice.

Mrzí vás tedy dneska, že jste do protlačení Klause na Hrad tolik investovali?

Je mi to líto. Jednou z mých významných povahových vlastností je loajalita, protože bez své loajality vůči druhým nemůžete žádat, aby oni byli loajální k vám. Není to slepá poslušnost a vzdání se vlastního názoru, ale je to schopnost týmové spolupráce. Mrzí mě to a je mi to líto o to víc, že zejména v poslední době to vypadá, že argumenty, vystupování a konkrétní politické kroky Václava Klause jsou bližší Jiřímu Paroubkovi, tedy tomu, který ho nevolil a který dělal vše, aby zvolen nebyl. Ale to je realita, jsem s tím smířen a jsme s tím smířeni i jako politická strana.

Kdybyste před volbou prezidenta věděl, jak budou jeho kroky ve funkci vypadat, tak byste ho neprosazoval?

Z kandidátů, kteří byli, je Václav Klaus stále suverénně tím nejlepším. Neměl jsem křišťálovou kouli, ale všichni jsme tušili, že když půjde do svého druhého období a nebude již potřebovat politickou podporu stran, že to povede k jeho větší emancipaci, než tomu bylo dosud. V mnoha věcech jsou nicméně pro mě jeho kroky překvapením a někdy až šokem, i když tento vývoj se dal předpokládat a já jsem s tím počítal.

Co vás šokovalo?

Způsob, jakým se postavil k předsednictví České republiky Evropské unii. Myslím si, že každý státník, který umí nemyslet jen sám na sebe a na svoje dílčí politické cíle, musí být schopen hrát v barvách České republiky a tu trikolóru nemít jen připnutou na klopě, ale nosit jí také v srdci. Prezidentův tlak na to, aby vláda skončila svůj mandát co nejdřív, čili ještě před koncem našeho předsednictví, nás v očích Evropy strašidelně poškodil. A bylo to v tom okamžiku, kdy i z průzkumů veřejného mínění začal být cítit úžasný a pro mě velmi překvapivý efekt předsednictví. Tedy že Češi pozvedli hlavu a začali cítit hrdost na to, že nejsou jen nějakým malým národem někde ve střední Evropě, ale že se toho velkého dění účastní a že jejich hlas je slyšet a že určují směr.

A má tedy prezident pravdu, když tvrdí, že se z ODS stalo nové občanské hnutí pravdy a lásky?

Nechci říkat, že je to falešné a prázdné, ale hodně se to tomu blíží. Není to pravda a já jsem řekl, že ODS má jasné kořeny, že je to liberálně konzervativní strana, která ale k tomu, aby měla šanci dominovat, musí mít schopnost otevřenosti, nesmí se uzavřít do sebe sama.

Vy osobně byste stál o podporu Václava Havla v předvolební kampani?

Platí, že mezi Havlem a ODS existovala, existuje a také bude existovat řada zásadních názorových rozdílů. K tomu ale přidávám, že podpora každého, který chce zabránit většině ČSSD a komunistů po podzimních volbách, je vítána. A já věřím, že stejný cíl má vedle Václava Havla i Václav Klaus. A velmi věřím v odpovědnost za další směřování této republiky nejen u těchto dvou, ale i u všech dalších, kteří si takový scénář nepřejí.

Klaus by si nicméně podle všeho přál především velkou koalici. Vy byste si takové řešení dokázal představit?

Nevím, co je jeho, prezidentovo přání, ale cíl mé práce to není. Všechno, co budu dělat a co jsem doteď dělal, je nedostat se do tohoto stadia. Věřím, že spojíme-li tvrdou práci, jednotu a komunikační schopnost, podaří se nám dosáhnout výsledku, při kterém to nebude nutné.

V jakém regionu by měl podle vás kandidovat předseda Topolánek? Už je o tom rozhodnuto?

Není to zatím jasné, různými spekulacemi v médiích se jen bavím. Nicméně z pohledu strategie a fungování předsedy jako superlídra v kampani bych považoval za optimální, aby kandidoval v Praze.

Pražský primátor Pavel Bém se ale vyjádřil, že to nevidí jako reálné.

To je jeho názor. Podle mě si musíme uvědomit, že ODS nemůže být rozdělena do čtrnácti občanskodemokratických stran a že kandiduje jako jedna strana, která má svého lídra. A myslím, že víc než předtím bude ten volební souboj levá versus pravá a že bude víc než kdykoliv předtím v symbolice Topolánek versus Paroubek.

Celý rozhovor s Ivanem Langerem najdete v sobotním Právu