Nebojíte se, že (zrušením poplatků ve vašem kraji) se naplní čekárny v krajských nemocnicích a prodlouží se čekací doba?

To se nedá předvídat. Mluvil jsem se všemi řediteli a všichni jsou si vědomi, že to může vést ke zvýšenému zájmu pacientů především v lékárnách. U lékařů počítáme s navýšením o pár procent. Většina lidí nebude ochotna změnit lékaře kvůli třiceti korunám.

Některé lékárny by to prý mohlo ohrozit. Budou lidé ochotni jezdit do vzdálených měst pro léky? Pomohlo by obnovení možnosti, aby lékaři v určitých případech vydávali léky sami?

To jsem navrhoval již jako ministr zdravotnictví, bohužel pro obrovský tlak lékárenské komory jsem neuspěl. A Julínek jim jde dál na ruku, takže představa, že by se něco takového prosadilo, je nerealistická. Lékaři nemohou suplovat lékárny, ale tam, kde lékárny nejsou, by mohli některá léčiva vydávat.

Máme ale i jiný plán. Rozvážkovou službu na telefon. Nemocnice by měla auto a tak, jako se dnes rozváží pizza, by vám dovezli léky. Samozřejmě že by nešlo o acylpyrin, to by náklady byly obrovské. Ale chtěli bychom, aby rozvážka byla od určitého objemu léků zdarma. Rád bych ji rozjel do konce příštího roku. Myslím, že by se mohla lékárnám vyplatit.

Máte nálepku nejkontroverznějšího politika. Už vás nazvali sedmilhářem, dobytkem, hovadem. Dostal jste veřejně facku, ministr Kalousek vás počastoval zdviženým prostředníčkem. Nevadí vám to?

Pro mě byla dobrou průpravou doktořina. Dělal jsem šest let na záchrance, na ambulanci na interně, na metabolické jednotce. Při tom se člověk dostane do kontaktu s bezdomovci, opilci, narkomany. To byla úžasná zkušenost. Oni se často chovají obdobně jako někteří čeští politici. Takže já si v politice připadám jako doma.

To je vidět, protože rány i rozdáváte. Prezidenta Klause jste nazval vrtošivým staříkem, místopředsedkyni Sněmovny Němcovou jste připodobnil ke kleptomance ze samoobsluhy, premiéru Topolánkovi jste řekl, že je král hulvátů. Myslíte si, že takový slovník do politiky patří?

Oproti tomu, co říkají oni o mě, se snažím být decentnější. Ale pravdou je, že slovník v naší politice připomíná úroveň hostince čtvrté cenové skupiny po půlnoci. Příjemné to není, ale díky průpravě z lékařské praxe už mě nic nepřekvapí.


Ve Sněmovně jste prý nezastupitelný, protože vás ČSSD má takzvaně na „špinavou“ práci. Abyste říkal nahlas, co si jiní jen myslí. Je to tak?

To, že se má vždy říkat pravda, je považováno za klišé. Člověk má ale říkat, co si myslí. Od toho je demokracie. Jsem radši, když lidé říkají své názory, byť s nimi nesouhlasím, než když mlčí, kývají a pak vrazí kudlu do zad.  Použiji příměr, který se mi docela líbí a přišel mi vtipný. Každý tým NHL má bitkaře, který je vyčleněn na to, aby se za jiné pral. To není hloupý postřeh, já jsem tak trochu takovým bitkařem v týmu ČSSD.

Někteří vaši kritici tvrdí, že jednou půjdete Jiřímu Paroubkovi po krku. Máte ambice se stát předsedou strany?

Mám ambice dělat dobře to, co dělám. Držím myšlenku, že svého šéfa máte ctít. Jiří Paroubek mě do politiky vzal a já vůči němu budu vždy loajální. To neznamená, že mu neříkám věci, se kterými nesouhlasí. Vedeme spolu i polemiky. Myslím si, že Paroubek je úspěšný šéf ČSSD a jakékoli debaty o jeho nástupcích, kteří jednou určitě přijdou, jsou věcí budoucnosti. Já nikdy nepůjdu kandidovat proti Jiřímu Paroubkovi.

Celý rozhovor je otištěn v sobotním Právu.