Ve stupni vnímání zkorumpovanosti politických stran obsadila Česká republika třetí nejhorší pozici za Nigerií a Mexikem. Na stupnici, v níž nula znamenala nulovou korupci a pětka korupci nejvyšší, dostala známku 4,3, zatímco Nigerie 4,6 a Mexiko 4,5. Průměr všech 26 zemí byl 3,8. Nejlépe se v tomto ohledu dívají na politické strany své země v Singapuru, který dosáhl indexu 1,5.

Ředitel české pobočky Transparency International (TIC) David Ondráčka zdůraznil, že tento index nesrovnává Česko s rozvojovými zeměmi, ale ukazuje, jak korupci vnímají lidé. Dlouhodobé pociťování zkorumpovanosti politických stran v ČR podle něj plyne z podcenění vnitrostranických mechanismů, nekontrolovaného lobbingu a velmi silného klientelismu a propojení s byznysem zejména na komunální úrovni.

Za velmi zkorumpované jsou v České republice považovány také parlament a policie, které dostaly shodně známku 3,9.

Vládní boj proti korupci je podle českých manažerů neúčinný

Postup vlády proti korupci považovalo v České republice 48 procent dotázaných manažerů za velmi neúčinný a 39 procent za neúčinný. Kritičtěji se na tuto stránku činnosti své vlády dívají jen na Filipínách, v Pákistánu a v Argentině. Naopak v Singapuru označilo 72 procent dotázaných manažerů boj vlády proti korupci za velmi účinný.

Českou republiku Transparency International na jiném místě jmenuje mezi osmnácti státy, kde bylo v boji proti korupci dosaženo jen slabého nebo žádného pokroku. Do této kategorie zařadili i Slovensko.

Firmy korumpují politiky nejčastěji v Indii, Mexiku, Číně a Rusku

Organizace zveřejnila rovněž žebříček 22 exportérských zemí podle tendence jejich firem uplácet v zahraničí. V něm není Česká republika zahrnuta, ale čeští manažeři byli jakožto dovozci na problém dotazováni.

Z průzkumu vyšly nejlépe Belgie a Kanada, které na žebříčku nula (nejhorší) až deset (nejlepší), získaly známku 8,8. Těsně za nimi skončily s 8,7 Nizozemsko a Švýcarsko. Na opačném konci tabulky skončilo s indexem 5,9 Rusko, Čína dostala 6,5, Mexiko 6,6 a Indie 6,8.

Podniky z těchto čtyř zemí se také nejčastěji dopouštějí všech tří způsobů korupce, které organizace ve svém materiálu bere v úvahu - korupce vysokých politických činitelů nebo politických stran, korupce oficiálních činitelů na střední úrovni s cílem "urychlit vyřizování záležitostí" a využívání osobních nebo rodinných kontaktů s cílem získat veřejné zakázky.

Organizace označila výsledky tohoto průzkumu za projev nedostatečného úsilí vlád exportérských zemí přimět své firmy k tomu, aby postupovaly podle mezinárodních protikorupčních úmluv. Zároveň vyzvala vlády i soukromý sektor, aby zvýšily úsilí o vymýcení korupce.