Článek
Špidlo, co nám to děláš? Vždyť chceme jenom svý jistý! křičela před Úřadem vlády demonstrující žena. Jiný odborář v televizi řekl, že přišel proto, že cítí, že bude hůř. Kamera ovšem také nachytala mladou dívku, která přijela protestovat, ale nevěděla dost dobře proti čemu. Tahle poťouchlost byla zbytečná, stejně jako již tradiční handrkování odborářských bossů, zda se do Prahy sjelo dvacet, či jenom patnáct tisíc demonstrantů. I ta zmatená dívenka totiž věděla, že nechce, aby bylo hůř. Jestli takových lidí bylo o pár tisícovek víc či míň, nehraje v této situaci žádnou roli, protože manifestace českomoravských odborů byla vším možným, jen ne opravdovým varováním vládě. Ve společnosti téměř přesně napůl rozdělené na lidi orientované na výkon, kariéru a tvrdou soutěž, na jejímž konci je osobní úspěch, a pak na ty, kteří chtějí svý jistý, nemají odbory rozhodující sílu. Václav Klaus byl měkota a lidumil, když ustoupil stávkujícím odborářům. Jeho pravicoví následníci by se nejspíš mnohem více opřeli o nechuť, kterou vůči odborům cítí výkonově orientovaná část společnosti. Odboráři však vedou své znepokojené členy do boje proti vládě, v níž má většinu ČSSD - podle nich pravicová sociální demokracie. Je v tom pěkný guláš. V čele protestů stojí senátor právě za tuto stranu (konflikt zájmů), který jedním dechem dodává, že není proti reformě, ale chce jiný důraz (zmatek pojmů). Odbory se spolčily s neprůhledným poslancem za ČSSD Hojdarem, který sice slibuje, že podpoří požadavky zástupců pracujících, ale zároveň překládá takové vlastní návrhy, z nichž většina má za úkol zvýhodnit podnikatele a živnostníky (úpadek důvěryhodnosti jak Hojdarovy, tak odborů). Z té kaše nemůže mít rozčilený odborář rozum, tak se upíná k věcem jasným jak facka. Za bídu Čechů mohou cizinci a boháči, zaznělo zřetelně v jednom z projevů z tribuny sobotní demonstrace. Za to, že se tu rozpínají lidé z jiných zemí, může vláda, protože jim vydává pracovní povolení (nebo tu nelegální přistěhovalce trpí). Za to, že je příliš mnoho zazobanců, může vláda, protože je neožebračí supervysokými daněmi. Ti předáci, kteří orientují hněv svých členů tímto směrem, nejsou primitivové. Jen vědí, že nejsnáze lze v lidech probudit prastaré pudy zášti k těm, kteří se liší ať už barvou pleti, řečí, zvyky či stavem bankovního konta. Z jiného kouta české společnosti přilévá olej do ohně Miloš Zeman. Radí, aby základem hospodářské politiky ČSSD se stalo vyšší zdaňování úspěšnějších spoluobčanů. Stříhat nejen ovce, ale i vlky, říká tomu soc. dem. poslanec Vladimír Laštůvka. Není to nic neobvyklého v soc. dem. ekonomických postupech. Jen to chce propočty expertů, zda by tato cesta vyřešila alespoň z poloviny problémy veřejných financí. Zatím unisono zní, že by šlo o kapku v moři. To ovšem musí vědět i navrhovatelé tohoto způsobu. Evidentně jim nejde o finanční, ale o politický efekt tohoto rozhodnutí, z něhož pak nebudou těžit občané, ale oni sami v různých volbách. Takové počínání není ovčí ani vlčí, připomíná šakaly. Špatně placení občané, kteří se po demonstraci zdráhali najíst se v KFC, protože jim přišlo příliš drahé, nevědí, co mají dělat, aby nebylo ještě hůř. Rozplétat klubko vnitropolitických, ekonomických a mezinárodních souvislostí neumějí. Mimo jiné také tuší, že na konci takového snažení by je nečekalo žádné optimistické zjištění co se týče jejich věku, kvalifikace a pracovních návyků. Vidí ovšem vládní hrábě, které nikdo nehlídá, protože kabinet je slabý. Jsou ochotni naslouchat hlasům, že hrabe jen pro bohaté. A ve Sněmovně se přece najde pár poslanců, kteří by tu vládu shodili za ně. Tak aspoň na ty zatracené hrábě dupnout! Snad by lidi plné vzteku na Špidlu a jeho kabinet přivedla na jiné myšlenky rána do čela ze zjištění, že byli použiti pro příchod k moci vlády hájící bohaté se vším všudy.