"Jediné, co bych mohl podepsat, je výše finanční částky pohybující se někde mezi dvaceti a třiceti miliardami,“ řekl Právu.

Tlustý navrhl vyplatit jednorázově 20 miliard, aby se církvím nemusely platit vysoké úroky. Schwippel však dodal, že ani tato částka nemusí být přesná. Jestliže Tlustý tvrdí, že jde o náhradu za majetek, který nebude moci být z různých důvodů vydán, pak z jeho návrhu není zřejmé, o jaký podíl z celkového církevního majetku by se jednalo.

"Pokud by se podle Tlustého návrhu fyzicky vydalo třeba kolem 95 procent celkového majetku patřícího v únoru 1948 církvím, pak by mohla být i tato náhrada příliš veliká,“ domnívá se Schwippel.

Vláda přitom plánovala náhradu 83 miliard, která by i s úroky za 60 let vystoupala na 270 miliard. Proti tomu se opozice i rebelové z ODS vzepřeli.

  

Raději peníze než domy, míní Schwippel

Podle Schwippela je mylná i Tlustého představa, že fyzické vydání majetku je vždy lepší než finanční náhrada.

"Pokud se vydá nějaká úřední budova a stát musí organizaci v ní sídlící někam přestěhovat, pak náklady na zajištění náhradního objektu i na stěhování a úpravy mohou vysoce převýšit finanční ocenění původní budovy,“ je přesvědčen Schwippel.

Ten také nesouhlasí se spojováním restitucí církevního majetku s jejich budoucím finančním zajištěním. Podle něho se musí tyto dvě věci a také budoucí odluka církví a státu vyřešit samostatnými zákony.

Připomněl zkušenost Slovenska a Maďarska. Tam nejprve vyřešili majetkové záležitosti, a tím si uvolnili ruce pro vyjednávání o podobě vztahu státu a církví.