Vzdalujeme se přirozeným instinktům

V minulosti jsme ho s profesorem Weissem dělali několikrát, ale naposledy jsme nedostali grant. I u nás však vidíme trendy, které by mohly svědčit o klesající frekvenci pohlavních styků.

Jejich příčinou nejsou jen stresy nebo únava z nasazení v práci. Ve své ordinaci se například stále častěji setkávám s muži, kteří od reálného sexu se svou partnerkou utíkají k pornografii na internetu. Věnují jí tolik času, že to narušuje jejich intimní soužití. U některých z nich na ní vznikne dokonce chorobná závislost.

Také řada nezadaných mužů volí raději tyto pohádky pro dospělé než sex s reálnou ženou. Je to pro ně pohodlnější. Nemusejí se s žádnou seznamovat, zvát ji na schůzky, utrácet za ni peníze, riskovat, že se jí do souložení nebude chtít atd.

Prostě vyloučí „komplikace” a užijí si přímočarý konzum. Na internetu si navíc vyberou z tak bohaté nabídky vnadných žen, na jakou by ve skutečnosti často nemohli ani pomyslet. O různých sexuálních praktikách ani nemluvě. Je to tak snadné jako nikdy v minulosti.

Internet zároveň nabízí řadu způsobů seznámení nebo komunikace. Takže by je měl usnadňovat. Ale nezdá se, že by počítače zintenzivňovaly intimní život nebo prohlubovaly citové kontakty. Zvlášť když se na internetu dá snadno podvádět.

Také to nevypadá, že by internet zlepšoval komunikační dovednosti. Pro dnešní lidi je totiž složitější vyznat se v záplavě informací a ve spleti různých vztahů nebo zájmů.

Na většině seznamek nebo na určitých sociálních sítích převažuje navíc snaha o přímočarý sex. Spousta lidí ho chápe jako spotřební zboží. Na internetu jistě najdete i weby, na kterých nejsou jen články o tom, jak na své protějšky udělat dojem, ale také o tom, jak jim naslouchat, rozumět a umět se vcítit do jejich pocitů. Určitě však nepatří k masově navštěvovaným. Přitom podobné vlastnosti jsou pro lepší a četnější intimní vztahy hodně důležité.

Sociální sítě umožňují také snadnou intimní konverzaci. To by na první pohled mohlo podporovat četnost pohlavních styků. Ale je tomu tak? Třeba „sextingová” komunikace, tedy rozesílání textových zpráv, fotografií nebo videí se sexuálním obsahem, nedělá skutečný vztah mezi dvěma lidmi lepší, hlubší a sex častější.

Tyto praktiky navíc na internetových seznamovacích portálech často provozují i lidé, kteří se vlastně ani seznámit nechtějí - stačí jim zůstat jen u tohoto povrchního vzrušení bez rizika a námahy. Na internetu je také snadné předstírat různé zájmy, vlastnosti, někdy i věk nebo pohlaví.

Frekvenci pohlavních styků může ovlivňovat i rostoucí počet mladých lidí, kteří žijí single, tedy sami, bez pevnějších emočních a partnerských vazeb. Nebo rostoucí počet žen v plodném věku, které se soustřeďují na svoji kariéru, cestují a užívají si života. Založení rodiny odkládají nebo s ní nepočítají. Některé kvůli tomu, že nenalézají vhodného partnera, jiné nechtějí mít děti a rodinu, protože mají jiné pořadí životních priorit. Podobně to vidí i mnozí muži.

Je to samozřejmě jejich volba a jejich právo. Pravdou je, že až se budou jejich vrstevníci mazlit s vnoučaty nebo až tito lidé začnou po odchodu svého partnera stárnout v osamění, může mnohé z nich napadnout, jaký to všechno mohlo mít smysl.

Proč přibývá lidí, kteří žijí jako single nebo ve volných nezávazných vztazích, v tom hraje roli řada faktorů. Jedním z nich bude nepochybně i torpedování tradičních ženských a mužských rolí, kterému se věnují různí aktivisté a pseudoodborníci.

K častějšímu a intenzivnějšímu sexuálnímu životu určitě nepřispívají ani extrémy, kdy jsou muži označováni jen za dravce a násilníky.

Negativní vliv má obecně i styl života v moderních společnostech, právě tady se stále více lidí vzdaluje svým přirozeným instinktům a racionálním modelům sexuálního chování. Tedy tomu, k čemu nás příroda přirozeně „naprogramovala”. Konečně, ještě pořád jsme její součástí, přes všechen nesporný pokrok moderní civilizace.

Pak je tu další problém. Můžeme si ho ilustrovat třeba na rostoucí skupině mladých japonských mužů, kterým se přezdívá „holčičí kluci”. Žijí sami, velmi často u rodičů, nemají žádné ambice, rádi vaří, nakupují a s ženami se jenom kamarádí.

Ale roste tam také počet lidí, kteří zůstali panici a pannami, případně žijí sami. Anebo po narození dítěte s partnerem prostě jen nesouloží. Tyto jevy mají podle všeho řadu příčin, určitě to není jen tlak na muže, jeho výkon a kariérní vzestup. Je to také o vztazích v rodinách, o schopnosti komunikovat o intimních problémech, stejně jako to je o řadě dalších věcí.

I u nás si zřejmě budeme brzy klást otázku, jak si generace mladých mužů, která strávila příliš mnoho času u počítačových her a naučila se dobře zvládat situace ve virtuálním světě, bude vědět rady se situacemi reálného života. Zvlášť když doma neměli alespoň nějaký, ideálně pozitivní mužský vzor.

Jak zvládnou například seznamování s ženami a vztahy s nimi? Spoustě z nich pak logicky bude chybět zdravé mužské sebevědomí, soutěživost a mužské vzorce chování. Ty jsou však zásadní pro naplnění jejich přirozené mužské role.

V současných vyspělých společnostech se neocitají pod tlakem jenom muži, ale také ženy. Je to důsledek bouřlivých společenských změn. Řada mužů se však bude cítit těmito změnami ohrožená, podobně jako měnícím se chováním žen, které z nich vyplývá.

Snadno se pak může stát, že se zakopají na obranných pozicích, místo aby se něžnému pohlaví dvořili a usilovali o jeho přízeň, jak by pro ně mělo být přirozené. Přes všechen pokrok jsme ještě stále nepřestali být samečci a samičky.

Obavy těchto mužů mohou mít snadno neblahý vliv i na jejich chování. Případně na schopnost dosáhnout normální erekce. Pro průmyslově vyspělé společnosti, které zápolí s klesající porodností, to nejsou zrovna optimistické vyhlídky.