Článek
Zkušení hráči, kteří každodenně na obrazovce zabíjejí stovky nepřátel a monster vynořujících se náhle na nečekaném místě obrazovky, prý vyvinou schopnost postranního vidění a hrubého propočtu, kolik předmětů a kam se pohybuje. Podstata hry je přitom nutí udržovat pozornost v několika vizuálních polích, vyhodnotit několik podnětů najednou a reagovat na ně.
Průzkum, který vedla profesorka Daphne Bavelierová z Rochesterské univerzity, prokázal, že hráči podobných her jsou i v reálném životě schopni upnout pozornost k více místům najednou a překonávají v tom vrstevníky hrající spíše strategické hry, které vyžadují jiný druh dovedností. Výsledky průzkumu nemají vědeckou váhu, protože se uskutečnily na neprůkazném počtu dětí, ale účinky her prý byly viditelné.
Psaní úkolů je však potřebné stále
"Byli jsme skutečně překvapeni," citoval americký tisk Bavelierovou. Dodala, že už po deseti hodinách hraní se podstatně zlepšil postřeh u dětí, které podobné hry dosud neprovozovaly. Bavelierová ovšem zdůraznila, že lepší postřeh se nepromítl do lepších výsledků v matematice, čtení a psaní a ani nevedl k vyšším výsledkům v inteligenčních testech.
"Pište proto nadále domácí úkoly," prohlásila Bavelierová, která má tři děti ve věku od dvou do šesti let. Jeremy Wolfe, ředitel Zrakové laboratoře Harvardovy lékařské školy, který se na průzkumu nepodílel, označil výsledky ironicky za "zajímavé" s tím, že společensky pochybné hry stěží mohou prospět získávání všeobecné inteligence. "Může se stát, že čtrnácti a víceleté děcko řekne rodičům: Hej, nenuť mě učit se a podej mi další granát," uvedl Wolfe.