Článek
Za jednu z největších hnacích sil konspiračních teorií odborníci považují moc, a to především její nedostatek. Pokud žijete ve světě, kde máte autoritu a zároveň určitou svobodu jednání, obvykle jste klidní, protože cítíte, že máte nad svým životem kontrolu. Jakmile ale nad vaším blahobytem získají kontrolu vnější okolnosti a neznámí lidé, začnete mít sklon za vším hledat skryté vzorce a účely.
Podle politologa a spoluautora knihy American Conspiracy Theories Josepha Uscinského se do této situace dostávají lidé toužící po úspěchu, ale z nějakého důvodu jsou sociálně vyloučeni či nejsou plně integrováni do společnosti, případně se jim dlouhodobě nedaří.
Lpění na konspiračních teoriích tak mnohdy lidem přináší lepší pocit. Jak ukázala studie publikovaná v European Journal of Social Psychology, privilegované znalosti lidem zvyšují sebevědomí a pomáhají jim i vyčnívat z davu. To poslední, na co přitom dotyční myslí, je skutečnost, že se všechny tyto věci opírají o iracionální přesvědčení.
Konspirační teorie proto hrají často prim i v politice. Děje se tak v důsledku nerovnováhy moci. Poražení ve volbách často mají sklon odmítat legitimitu voleb, což potvrdil i letošní průzkum Marylandské univerzity, podle kterého i čtyři roky od posledních amerických voleb nevěří 69 % dospělých republikánů tomu, že byl tehdy prezident Joe Biden zvolen legitimně.
Když se opakovaná lež stává pravdou
Jak ale upozorňuje pro magazín Time profesor politologie Joseph Parent, zrovna v politice mají někdy konspirační teorie i svá opodstatnění. Jako příklad uvádí aféru Watergate či chyby, kterých se dopustila Warrenova komise při vyšetřování atentátu na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, jež učinila závěr, aniž by vyslechla klíčové svědky.
Co je to konspirační teorie?
Jedná se obvykle o vyprávění o tajné ohrožující skupině, která provádí skryté akce s cílem poškodit všechny nebo většinu.
Hlavní charakteristikou konspirační teorie je její jednoduchost. Strukturou je velmi podobná pohádkám pro děti. V jednom rohu jsou tajní padouši s nesmírnou mocí, kteří provádějí mnoho tajných akcí. V druhém dobří a nevinní lidé, které chtějí ti zlí využít.
Šiřitelé konspiračních teorií obvykle věří, že prokazují „obětem“ laskavost tím, že je „informují“ o tom, co se skutečně děje. Ve své podstatě si ale protiřečí, protože už jen tím, že šíří tyto své domněnky, v podstatě dokazují, že padouši ve skutečnosti nejsou tak tajemní a mocní, když nedokážou zabránit tomu, že jsou snadno odhalitelní.
Stejně jako politici jsou snadným cílem konspiračních teorií i slavní a jinak vysoce postavení lidé. Jde i o to, že konspirační teorie by měly vzbuzovat zájem masy lidí, tudíž musí jít o známou věc či osoby. Jinak by tyto zprávy zaujaly jen malé procento lidí, a nesplnily by tak svůj účel.
Kromě moci sehrává důležitou roli i strach
Skvělým příkladem, kdy se opravdu dařilo konspiračním teoriím, byla poměrně nedávná pandemie koronaviru. Jak zjistili američtí vědci, již v březnu 2021 věřilo 31 % Američanů tomu, že byl virus účelově vytvořen a vypuštěn. Strach ze smrtelného nebezpečí lidi nutil hledat důvody, proč se tak stalo, čehož okamžitě využili tvůrci konspiračních teorií. Obecně lze totiž strach velmi dobře využít jako nástroj k manipulacím.
Stejně tomu bylo i v historii. Není pravda, že konspiračním teoriím se v posledních letech daří jen kvůli sociálním sítím. Podobnou moc měly kdysi kázání v kostelech, o něco později i noviny, rádio či televize. Některé tyto zprávy z dávné minulosti mají lidé ve svém povědomí dodnes, je to samozřejmě dáno i tím, že se na tyto starší zprávy rádi odkazují i autoři současných konspiračních teorií.
Jak nepropadnout konspiračním teoriím?
Pokud chcete být lépe chráněni před konspiračními teoriemi, pak se naučte přijímat své vlastní selhání a neúspěchy bez toho, abyste za ně vinili někoho jiného. „Hledat obětního beránka za vlastní chyby a neúspěchy je totiž přesně to, co nahrává konspiračním teoriím,“ varuje Joseph Parent.
Pomoci může i rada filozofa a mnicha ze 14. století Williama z Ockhamu, konkrétně jeho zákon šetrnosti známý také jako Occamova břitva: To nejjednodušší řešení je většinou to správné. Pokud odhodíte všechny nepatřičné domněnky, včetně těch, které zahrnují složité konspirace, pak vše to, co zůstane, je obvykle pravda. Čím jsou věci jednodušší, tím je lze snáze potvrdit, nebo vyvrátit.
Occamova břitva navíc tvrdí, že pokud si člověk myslí, že se pletou všichni ostatní, pak se s největší pravděpodobností plete on sám. To, že udělá chybu jednotlivec, je mnohem jednodušší proces, než že ji udělá větší množství lidí.
Na covid umírají jen blbci, hlásala odpůrkyně očkování. Pak mu podlehla
Rok a půl bylo ticho. Teď účet v srdci konspiračního hnutí QAnon opět ožil
