Nejčastější důvody, proč lidé druhým lžou

Profesor psychologie Robert Feldman dlouho studoval „verbální klam“, jak lhaní nazývá. Největší důvod, proč jsou lidé v tomto ohledu nečestní, je podle něj ten, že lhaní je velmi „účinná společenská taktika“.

„Lidé neočekávají, že jim bude někdo lhát. Očekávají, že od druhých uslyší vždy pravdu – což paradoxně umožňuje těm, kteří lžou, aby jim to často prošlo,“ tvrdí odborník pro server Health. Zároveň představil několik nejčastějších důvodů, proč lidé druhým lžou.

Lichotky jsou podle Feldmana jednou z nejčastějších forem podvodu. Obvykle zahrnují zveličování faktů – člověk jednoduše chválí neupřímně tím, že ukazuje víc než pravdu. Jinak řečeno dotyčný není zcela upřímný, pokud musí přehánět, aby někoho pochválil.

V důsledku toho jsou ale mnozí lidé k lichotkám skeptičtí, protože vědí, že to často není myšleno od srdce.

Lhaní jde často ruku v ruce s touhou být ostatními přijímán a pokud možno nikoho nezklamat. Proto lžeme o běžných věcech, abychom se náhodou neztrapnili.

Nejde ale jen o lhaní spojené se svými vlastními nedostatky, viditelné je časté lhaní i třeba ve spotřebitelském sektoru, při různých reklamacích a podobně, jak poukázala dřívější studie.

Opět kvůli tomu, abychom se neztrapnili, že jsme třeba něco rozbili, ale i kvůli tomu, aby nás naše vlastní nešikovnost či neopatrnost třeba nestála peníze.

„Lidé lžou, aby přiměli ostatní dělat to, co po nich chtějí,“ vysvětluje Feldman a jako příklad dává prodejce, který se snaží prezentovat třeba čisticí produkt na obličej. Velmi často se lze setkat se situací, kdy dotyčný člověk produkt doslova vynese do nebes s tím, jak je kvalitní. A nezapomene zmínit, jak jemu samotnému změnil život, protože až tento produkt mu pomohl s problémy s pletí atd.

Je takové sdělení ve většině případů či jiných produktů pravdivé? Nikoli, ale podobná taktika je i tak velmi účinná.

Vybavíte si situaci, kdy jste byli sami malí a třeba jste něco rozbili? A když se rodič zeptal, zda jste to byli vy, odpověď zněla „ne“, i když bylo jasné, že je to jinak?

Studie z roku 2019 na toto téma poukázala na fakt, že výkonné funkce dětí ve lhaní se se stárnutím zlepšují. O to těžší je pak poznat, kdy lžou. „Jak stárneme, učíme se být lepšími lháři,“ tvrdí Feldman.

Lidé lžou v mnoha podobných situacích z vícero důvodů – aby ochránili sami sebe, ale také aby ochránili ostatní. Třeba když starší sourozenec svádí vinu na někoho jiného, třeba psa, i když ví, že za rozbitou sklenici může ve skutečnosti mladší sourozenec apod.

V tomto případě je ideálním příkladem třeba nadnášení zkušeností v životopise nebo při pracovním pohovoru, kdy chceme dosáhnout co nejlepšího dojmu. Podobné je to se lhaním ve chvíli, kdy chceme pomoci někomu jinému.

„Lidé chtějí, aby je ostatní měli rádi, aby je obdivovali, proto chtějí udělat co nejlepší dojem,“ vysvětluje Feldman. Mají snahu získat tzv. sociální potřebnost. Často tak zveličují vlastnosti, které mají, nebo lžou o vlastnostech, které nemají.

Lži mají efekt sněhové koule, nabalují se. „Na začátku možná lžete jen o něčem malém. Ale abyste tuto ležet udrželi, začnete postupně lhát víc a víc,“ popisuje odborník.

Podle studie z listopadu 2017 zveřejněné v Europe's Journal of Psychology je pak logicky takové lhaní stále náročnější a vyžaduje stále větší úsilí a zakrývacích manévrů. Což nastoluje otázku, jestli stojí za to vypustit do světa i malou lež.