Hlavní obsah

Amerického návrháře si zamilovala transgender komunita, šije obleky na míru

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Sedmatřicetiletý Američan židovského původu Daniel Friedman vždy snil o tom, že bude slavným architektem. Osud tomu ale chtěl jinak. Po otravě olovem, kterou mu způsobilo natírání pokoje na univerzitě, se musel svého snu vzdát. Podle vlastních slov ho nikdy předtím nenapadlo, že bude nakonec pracovat v módním oboru. A už vůbec, že jeho nejpočetnější klientelou budou homosexuálové a transgendeři.

Upoutávka na dokument SuitedVideo: HBO Docs

 
Článek

Po otravě těžkým kovem, ze které se několik měsíců zotavoval a kdy nemohl ani číst a psát, se Danielův sen o kariéře architekta zcela rozplynul. A tak se rozhodl, že zkusí cestu návrháře oblečení.

Nejdříve mezi jeho klienty patřili pouze podnikatelé. V roce 2011 otevřel ateliér Bindle & Keep. Návrhy se rodily v New Yorku, oblečení ale vznikalo v Bangkoku. Většinu zákazníků tvořili finančníci z Wall Streetu.

„Když jsem si dělal podnikatelský plán, myslel jsem si, že právě oni moje obleky potřebují. Měli peníze a stále vyhledávali nové krejčí," vzpomíná Friedman.

Zájem transgender komunity přišel náhodou

Koncem roku 2012 zaměstnal učně Rae Tuteru, který byl transsexuál. Ten o svém novém zaměstnání psal na svém blogu, který je určen komunitě gayů a transsexuálů. Záhy Danielovi začaly klepat na dveře první ženy, které se oblékaly jako muži, a lidé z transgender komunity.

Foto: Profimedia.cz

Daniel Friedman

„Ze začátku jsme ani nevěděli, jak se s tím vyrovnat," přiznává Friedman. Velmi brzy si však uvědomil, že práce pro tuto skupinu zákazníků může být pro jeho firmu naprosto klíčová.

Osobní přístup jako terapie

A jak se pracuje s takovým zákazníkem? Návrhář zvolil netradiční, osobní přístup, který jeho klientele nadmíru vyhovuje.

„Dělali jsme to jako ve všech konfekčních provozovnách: vzali jsme míry a nastříhali na oblek. Rozdíl byl v tom, že místo abychom se zákazníka ptali, jaký si zvolil styl, tázali jsme se, jak by se rád cítil," vysvětluje Friedman, jehož citovala agentura AFP.

Dodal, že společně s oblečením poskytují klientům i určitou formu terapie, tedy prvek, na kterém mnoho společností ztroskotalo. Než dojde k navrhování oblečení, nejprve si se zákazníkem alespoň půl hodiny povídají, aby zjistili, kdo vlastně je, jaké jsou jeho představy a sny. Jedině tak totiž mohou společně vytvořit celek ke všeobecné spokojenosti.

„Mnozí lidé bojují se svým tělem, cítí se ve svých šatech nepříjemně. Proto pravděpodobně polovinu naší práce tvoří empatie," říká.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám