Článek
| Dobrý den, potřebuji poradit se synem. V lednu mu bude 8 let, chodí do 2. třídy a když spolu jdeme dělat domácí úkoly, téměř vždy se začneme hádat. Snažím se být v klidu, sedím u něho, vysvětlím mu, když něco neví... Když napíše něco ošklivě, chci, aby to opravil a on se začne vztekat, vybuchne a říká, že se snažil. Říká: „Tak já nevím, jak to mám dělat.” Přitom jsem mu to na začátku řekla. Vysvětluji stále dokola a snažím se ho zklidnit. Tak to jde dál. Když se mu něco nedaří, začne na mě křičet a chová se hůř, až na mě řve. To už nevydržím a zakřičím na něj, aby se mnou tak nemluvil. Nedá se s ním vyjít po dobrém. Nerozumím si s ním už odmala. Všechno je problém. Hlavně často myslí na tablet. Ptá se během úkolů, kdy už půjde na tablet... Vždy ho upozorním, že tablet bude, až bude mít povinnosti hotové.Dříve jsem mu říkala něco i 3x, 4x, 5x a on nakonec tvrdil, že jsem nic takového neříkala. To už se zlepšilo, ale je to dřina ho vychovávat. Tatínek s ním vychází mnohem lépe, s ním se většinou nevzteká, jde mu to, přijme i kritiku a když oponuje, tak celkem v klidu. Jen na mě a na čtyřletého brášku si dovoluje řvát. Často brášku provokuje. Přitom večer je jako vyměněný. Chce se tulit a povídáme si úplně v klidu.Školu moc rád nemá. Říkal, že je nejhorší ve čtení. Bylo mi to divné, tak jsem se ptala učitelky. Prý patří mezi nejlepší. Nenávidí prvouku, ale neřekne proč. Přitom z ní má pěkné známky - snad jen jedničky.Nevím, jestli mu mám dát víc povinností. Zatím doma s ničím nepomáhá. Musí se starat jen o své věci, jako uklidit si oblečení po koupání, dát něco do koše na prádlo, uklidit si ráno pyžamo - to často nedělá, dát si svačinu do aktovky a nachystat si ji k botníku, po škole vyndat nedojedenou svačinu a pití z aktovky, poklidit si hračky, pokud jsou mimo pokojíček...V pokojíčku jim relativně nechávám volnost, jen toho nesmí být po zemi moc, aby se dalo chodit. Mám mu něco přidat jako povinnost? Jediné, co mě napadá, je doplňovat wc papír. Bydlíme v paneláku, odnášet koše mu nechci zadávat... Ještě by si mohl ustlat, ale ráno by to byla asi moje sebevražda. On je ten typ, že se už před otevřením očí mračí a vrčí. Druhý syn je opak - směje se, pak otevře oči, vstane a složí si dokonce pyžamo... aniž bych mu to říkala. Dělá to sám od sebe. Chci zlepšit naše soužití, aby to doma lépe fungovalo. |
Milá maminko,
začnu od toho, co vám se synem funguje, a tím je tulení večer před spaním. Sama to krásně popisujete, že je jako vyměněný. To je okamžik, kdy si můžete se synem povídat. Co by se mu od vás líbilo, co se mu líbí na paní učitelce, s kým se kamarádí, co rád dělá s bratrem, co byste mohla udělat pro to, aby ráno vstával s úsměvem.
Smyslem otázek je být si se synem nablízku a zajímat se, jak přemýšlí a co by chtěl. Takové večerní povídání, lechtání, tulení a mazlení často zařídí zázraky i v chování dítěte během dne.
Máte dva syny. O tom menším píšete, že se směje a je jiný. On zatím prožívá období her a svého krásného magického světa. Starší je prvorozený a už žije ve světě povinností. Obvykle na první dítě klademe mnohem větší požadavky, máme na ně více očekávání, jaké by mělo být, jak by se mělo chovat, učit, o co se zajímat.
Na dítě to vytváří tlak a ten upouští nějakým projevem - nejčastěji vzdorem, vztekem nebo se vymezí, zuří a je neklidné, poslušné. Čím více je mladší smíšek a zlatíčko, tím více starší „zlobí” a dává najevo svou pozornost. Proto je důležité podporovat večerní tulení a povídání. Klidně přidejte tyto hezké chvilky i během dne.
Rodič v roli učitele
Domácí úkoly jsou často místem střetu matky a syna. Nevím, jaké jsou vaše požadavky na výsledek. Z toho, co píšete, vnímám nesoulad mezi tím, jak to vidí syn a jak vy.
On může mít opravdový pocit, že se snažil a že jeho výsledek je v pořádku a ne ošklivý. Napadá mě, kdo to má posoudit a myslím, že nejlépe paní učitelka.
Největší konflikt u domácích úkolů vzniká tím, že rodič se přepne do role učitele, nejlépe ví, jak má být vše napsané a k tomu dítě tlačí. Dítě a rodič spolu začnou bojovat. Většinou vyhraje rodič a otrávené dítě se podřídí. Tento vzorec se opakuje a nikomu v tom není dobře. Domácí úkoly se stávají noční můrou.
Zkuste psaní úkolů jinak
1. Než začnete psát, trochu se na sebe se synem nalaďte. Zajímejte se, co prožil ve škole zajímavého, co ho bavilo, jak si vysvětluje, že ho to bavilo. Jakou lumpárnu vymyslel s kamarádem. Co bude dělat, až se do školy připraví. Tím pomůžete synovi k jeho motivaci. A může klidně pokračovat edukační hrou na tabletu. Existují velmi dobré vzdělávací programy.
2. Zeptejte se ho, jak by chtěl psát úkoly, aby ho to bavilo. Vy potřebujete, aby byly úkoly napsané a ať si řekne, jak to spolu zařídíte, aby to bylo více v klidu a došli jste k výsledku.
Řekněte si to dopředu a dodržte domluvené. Vyberte společně variantu, které bude syn rozumět.
- Máte u něj sedět a on vás požádá, až bude chtít pomoct.
- Napíše to celé sám a vy jenom zkontrolujete a upozorníte na chyby, opravíte spolu.
- Napíše úkoly sám a vy si přečtete a zkontrolujete, chyby si opraví sám, na to dohlédnete.
- Úkol si přečtete, upozorníte na chyby a je na synovi, co s tím udělá - k tomu byste se postupně měli dostat.
3. Na závěr ho oceňte = pochvalte. Najděte něco, čeho jste si všimla. Může to
být úplná drobnost - držení pera, sezení, výdrž.
Píšete, že s tatínkem se nevzteká a vychází lépe. Čím si to vysvětlujete? Co dělá manžel jinak? Jak jinak o synovi přemýšlí? Pokud je to reálné, ať si převezme psaní úkolů se synem táta.
Malé zodpovědnosti naučí těm velkým
Zmiňovala jste se o domácích povinnostech syna. Velmi oceňuji, jak ho zapojujete do běžných aktivit provozu v rodině. Nedělá to jen pro sebe, ale i pro ostatní. Když se stará o svou svačinu, nemusíte se starat vy apod. Pokud dokáže udělat všechno, co jste vypsala, je patrné, že umí za drobné úkoly přebírat zodpovědnost. A dělá toho poměrně hodně. Moc hezky ho k tomu vedete.
Mít za něco zodpovědnost, věřit si, že to zvládnu po svém, být užitečný pro druhé. To je smysl domácích povinností. Klidně může dělat ještě něco pro celou rodinu. Prostřít stůl před večeří, párovat ponožky po vyprání, doplňovat papír, něco s vámi uvařit a upéct, zametat nebo vytřít.
Není užitečné využívat zákazu používání tabletu za nesplněné povinnosti, i když krátkodobě to může zafungovat. Lepší je tablet využít k tomu, aby byl pro vzdělávání pomocníkem, než ho zakazovat. Zákazem se zvýší atraktivita tabletu a syn začne dělat cokoli, aby si na něm mohl hrát. Popřemýšlejte, jak vyvážit využití tabletu pro hru a pro nějaké vzdělávací aktivity.
Máte dva skvělé chlapce, umožněte jim, aby byl každý jiný, i když tomu nerozumíte. Přeji vám veselé vánoční svátky a radostné oči vašich dětí hned po probuzení.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
