Po vyučování peče dorty na zakázku. Čtrnáctiletý cukrář chce jednou do soutěže Peče celá země

„K pečení jsem se dostal díky babičce. S tou jsem už odmalička pekl různé dorty, dezerty a cukroví. Mě to bavilo, a tak jsem postupem času začal doma sám péct. Když mi bylo deset, upekl jsem si vlastní dort na narozeniny, a pak i cukroví,“ vzpomíná Ondřej Vašut, jak vznikla jeho vášeň pro vše sladké.

Přípravu koláčů, buchet, vdolků a zákusků má v jeho rodině na starosti on. „Mamku pečení vůbec nebere, takže peču jen já,“ prozrazuje nám žák 9. třídy základní školy.

A jde mu to tak dobře, že si jeho výtvory začali objednávat i ostatní. „Ano, kdo si u mě objedná nějaký dort nebo cukroví, tak mu je moc rád s láskou upeču,“ potvrzuje.

„Já jeho pečení i to nadšení pro něj obdivuju. Je to práce velmi trpělivá, já bych na ni asi neměla čas ani náladu,“ říká nám jeho maminka Miroslava Vašutová.

Poptávka po Ondrových dortech určených na narozeniny, svatby či křtiny, po svátečním cukroví nebo dezertech je opravdu veliká. Jeden takový dezert připravoval i při návštěvě Novinek u něj doma a během našeho povídání si odskakoval do kuchyně, střídavě k pultu a lednici.

Jahodová srdíčka s vanilkovým krémem chystal pro jednu z rožnovských restaurací na svátek svatého Valentýna. Směli jsme je na závěr ochutnat také my a zklamaní jsme rozhodně neodcházeli. Recept s námi Ondra sdílel a najdete ho na konci článku.

„Pečení pro mě znamená hlavně radost z mých výrobků, které vytvořím. I radost lidí, že jim chutnají a že se jim líbí. To mi vždycky dodá sílu jít do toho znovu,“ svěřuje se, co ho na cukrařině nejvíc baví.

Je to však občas náročný koníček. V předchozím týdnu prý musel stihnout hned sedm dortů, v průměru jsou to spíš dva až tři za týden. Zvládat pečení i školní povinnosti je někdy složité, jak nám přiznává jeho maminka.

I když má prý doma v pokojíčku pár kuchařek, inspiraci hledá častěji na internetu, třeba na platformě Pinterest nebo na Facebooku. Na sítích také s nadšením své výtvory prezentuje.

Ukazuje nám třeba svůj instagramový profil plný hlavně dortů nejrůznějších velikostí a barev. Jeden takový si od něj v minulosti objednala například jeho učitelka ze školy pro svého syna na narozeniny.

„Moji spolužáci jsou vždycky rádi, když jim něco dobrého, sladkého přinesu na ochutnání,“ přiznává. I členové rodiny si na jeho výtvorech rádi pochutnávají. Nejoblíbenější jsou mezi nimi prý likérové špičky. Patří mezi jedny ze zákusků, které Ondra opravdu s potěšením připravuje.

„Obzvlášť rád taky peču makronky, ty mě moc baví,“ dodává s tím, že jejich příprava není tak jednoduchá, jak se může laikům zdát. A hned začíná mluvit o potřebě správné vlhkosti vzduchu při schnutí známé francouzské pochoutky a dalších aspektech, které její výslednou kvalitu ovlivňují. Inu, je vidět, že o nástrahách cukrařiny už něco ví.

Záležet si dává také na poctivých surovinách, aby byly jeho výtvory kvalitní a nechutnaly uměle.

„Vnímám tady v Česku, že někteří lidi úplně nedbají na kvalitu a jde jim víc o cenu, aby to nevyšlo moc draho. Ale já se snažím vždy pracovat s kvalitními surovinami a nijak je nenahrazovat umělými náhražkami,“ přibližuje nám svůj přístup.

Část surovin dokonce získává ze zahraničí, například z Německa, protože v Česku buď nejsou vůbec k sehnání, nebo neodpovídají kvalitě, kterou by si představoval. Jde třeba o různé zdobení ve všech možných barvách a tvarech. Zlaté, stříbrné, azurově modré, jasně žluté…

Některé připomínají korálky na navlékání spíš než cukrářské zdobení, komentujeme krabičky plné barevných drobností. A tak nás Ondra vybízí, ať je klidně ochutnáme a přesvědčíme se sami, že jsou všechny jedlé.

Kromě balíčků se zdobením zabírá u Vašutů řadu šuplíků i cukrářské náčiní – plechy, stěrky, metličky, formy, vykrajovátka a další.

„Ondra má rád výzvy, baví ho vymýšlet nové recepty, nové styly, designy, nechce péct pořád to stejné. A k tomu potřebuje stále víc prostoru a nám už je kuchyň malá. Kuchyň už máme částečně i z obýváku, nástroje jsou tu uložené všude, kde je volné místo,“ směje se Miroslava Vašutová.

Do kdy budou k nim domů pomůcky na pečení přibývat, ale není jasné. Ondra se totiž zatím neplánuje cukrařině věnovat profesionálně. Po základní škole míří na hotelovou školu.

„Už teď je pečení dortů někdy náročné, nevím, jestli bych to zvládl dělat každý den. Asi to bude pořád jen moje hobby. Nebo budu jednou mít vlastní hotel a tam občas dodávat dezerty,“ zamýšlí se, jak by si to mohl v budoucnu zařídit.

Co ale v plánu určitě má, je přihlášení se do známé televizní soutěže pro amatérské pekaře s názvem Peče celá země. Pár let si však ještě kvůli věkovému limitu musí počkat.

„Mým vzorem je Josef Maršálek, Míša Landová i Mirka van Gils Slavíková, porotci ze soutěže. Uvidím, jestli se mi do ní někdy podaří dostat a třeba zvítězit,“ dodává čtrnáctiletý cukrář.

Na setkání s Josefem Maršálkem už ale tak dlouho čekat nemusí, chystá se k němu brzy na workshop. Pomohla mu ho zprostředkovat soutěž pro talentované děti Zlatý oříšek, do které se za Zlínský kraj přihlásil.

I když se nakonec do celonárodní sedmičky finalistů nedostal, přece jen na jejich nedávném setkání v Praze nechyběl – pekl pro ně slavnostní dort. Zůstalo po něm jen pár drobků a špinavé talíře. „Jsem rád, že chutnal,“ uzavírá Ondra, kterého možná za pár let uvidíme péct před televizními kamerami.

POSTUP: