Názory rodičů, které ničí jejich vztah s dospělými dětmi

Každý rodič je smířen s tím, že po narození potomka se o něj bude do jeho dospělosti starat, vychovávat ho, dávat mu cenné rady do života a podobně. Stejně tak s tím, že s příchodem dospělosti ho bude muset nechat rozhodovat a dělat vlastní chyby. Ovšem v reálu právě s touto skutečností mají mnozí rodiče problém.

Z názorů, přesvědčení, možná i nesplněných přání rodičů pak vznikají konflikty, které zbytečně narušují vztahy s dospělými dětmi. Které potíže jsou nejčastější?

Někteří rodiče jsou přesvědčeni, že mají, či dokonce musejí řešit veškeré potíže za své potomky, a to i když už jsou dávno dospělí. S tím se často pojí mnoho nevyžádaných rad, nabízení možností, jak něco řešit, a s tím související hádky, když má potomek vlastní názor.

Rodiče s tímto přesvědčením bývají při každém odmítnutí frustrovaní, a to nejen proto, že se potomci neřídí jejich radami, ale třeba i proto, že nedostatečně oceňují vynaložené prostředky do péče o ně atd.

„Když mají rodiče tendenci řešit problémy svých dospělých dětí, vysílají tím zprávu, že jim vlastně nedůvěřují, že to vyřeší samy,“ uvádí pro server Psychology Today vztahová terapeutka Sarah Epsteinová.

Do určité míry každý rodič vnímá své dospělé dítě jako jakési „rozšíření“ sebe sama. Což je samozřejmě v pořádku, ale nesmí to zajít moc daleko. Jakmile v rámci tohoto přesvědčení začnou potomka ovlivňovat v jeho rozhodnutích a nutit ho jít ve stopách rodičů, je to špatně a neodkladně to vede ke sporům.

Je potřeba si uvědomit, že dospělý potomek je nezávislý člověk s vlastními názory, touhami a přáními a úkolem rodičů je své potomky právě v tom podporovat.

V některých rodinách nastává zásadní problém v tom, že rodiče plnoletého potomka s ním neumí zacházet jako s dospělým a nadále se k němu chovají jako k menšímu dítěti.

Místo „zralých“ rozhovorů, například o práci či zájmech dospělého člověka, rodiče neustále dotyčnému připomínají, aby si nezapomněl udělat svačinu, sbalit všechny věci do práce nebo se teple oblékl, protože venku fouká. Takový rodič své starosti bere jako jisté oprávnění k tomu se tak stále chovat.

Pravdou je, že chtě nechtě potomek jednoho dne dospěje a velká část povinností rodičů tím končí. Rozhodně to však neznamená, že by se rodiče měli automaticky odstřihnout od všeho. Být po ruce, umět poradit, pokud to bude potřeba, nebo cokoli jiného se cení, jen je třeba si uvědomit, že primární krok musí udělat dospělý potomek, nikoli již rodič.