Jsou sladkosti důvodem hyperaktivity u dětí? Podle odborníků je pravda jinde

Odborníci již dříve zveřejnili důkazy, že existuje souvislost mezi cukrem a chováním – ovšem ne taková, že by cukr obsahoval nějaké specifické složky, kvůli kterým by se děti chovaly zle či hyperaktivně.

„Věda poměrně přesně ukazuje, že cukr sám o sobě nezpůsobuje u dětí hyperaktivitu. Je to jen mýtus založený na reálném základu. Ano, tělo rychle přeměňuje cukr v potravě na glukózu, která je přenášena krví a dodávána do buněk, čímž poskytuje energii. Konzumace většího množství cukru (například o Halloweenu nebo Vánocích) znamená, že je rychleji zpracován a poskytne větší nárůst energie. Ovšem tento skok po relativně krátké době klesne opět na normální úroveň a studie jasně ukazují, že k hyperaktivitě u dětí nevede,“ cituje server Daily Mail epidemiologa Gideona Meyerowitz-Katze z univerzity v australském Wollongongu.

K podobnému závěru došly studie už počátkem 90. let minulého století, z nichž „nejznámější“ byla provedena v roce 1994, ve které bylo vybraným matkám malých dětí řečeno, že některé z nich dostaly cukr a některé umělé sladidlo v jídle. Poté byly všechny matky požádány, aby ohodnotily chování svých dětí.

Ty, které se domnívaly, že jejich děti dostaly běžný cukr, hodnotily své děti jako hyperaktivní. Přičemž až následně jim bylo sděleno, že všechny děti dostaly pouze umělá sladidla, ne klasické cukrovinky.

Jak k tomu vědci dodávají, hyperaktivitu dětí ve studii nespustil ani tak cukr jako spíše „očekávání“ matek – které podvědomě „tušily“, že se tak budou děti chovat, a i proto následně své děti popisovaly jako více „energické“.

„O více než tři desítky let později si přesto stále mnoho lidí myslí, že cukry u dětí hyperaktivitu způsobují,“ dodává k tomu pediatrička Sabiha Kanchwalaová z Loma Linda University Children's Hospital ve Spojených státech.

Navíc některé studie poukazují u některých lidí spíše na opak. Tedy že konzumace cukru u nich způsobuje lepší soustředění, jedinci jsou méně agresivní a mají větší kontrolu nad svým chováním.

I když jsou všechna dosavadní zjištění zajímavá, jsou z vědeckého pohledu stále i tak slabá. Ovšem už tak naznačují, že problém není v cukru, ale spíše v sociálním chápání ohledně jeho příjmu. Kdo tomuto mýtu věří a vidí hyperaktivní dítě, automaticky čeká, že si dopřává více cukru, než je zdrávo. A když vidí dítě jíst sladké, ihned očekává, že bude „nadměrně aktivní“.

Podle některých vědců to má co do činění i s tím, že nadbytek cukru je obecně vnímán jako škodlivá věc, která ničí zdraví a způsobuje mnoho jiných problémů. Proto není až takový problém „připsat“ mu i další, dosud však nepodložený negativní vliv.